Tvary a písma tvarů, 2. díl – Tvorba definičních souborů tvarů

Definice tvarů

Syntaxe popisu symbolů nebo znaku je vždy shodná bez ohledu na cílové použití (tvar vs. písmo) této definice. Pokud taková definice má být užívána jako písmo AutoCADu, první položka v souboru nepopisuje žádný znak, ale nese informaci o vlastním písmu. Pokud tato úvodní položka je popisem tvaru, bude vygenerován soubor tvarů.

Být schopen vytvořit vlastní definice tvarů je velice užitečná zkušenost. Musíte ovšem vzít na vědomí, že tento problém je velice složitý a jeho pochopení vyžaduje velikou trpělivost.

Jednotlivé řádky v definici tvarů mohou dosahovat délky maximálně 128 znaků. Delší řádky nelze kompilovat. AutoCAD ignoruje prázdné řádky a text napravo od středníku; středník je tím pádem prostředkem pro vkládání komentářů do těchto souborů.

Popis každého tvaru začíná záhlavím a následuje jedna nebo více řádek se specifikačními bajty vlastní definice; ty jsou odděleny čárkami a ukončeny číslem 0.

*číslotvaru,defbajty,názevtvaru

specbajt1,specbajt2,specbajt3,…,0

Jednotlivá pole definice mají následující význam:

číslotvaru

Číslo (jedinečné pro soubor) mezi 1 a 258 (a u písem Unicode až po 32768), začínající hvězdičkou (*). Čísla 256, 257 a 258 jsou kromě písem Unicode vyhrazena pro symboly stupeň, +/- a průměr. Tyto symboly se v písmech Unicode objevují v číslech tvarů U+00B0, U+00B1 a U+2205 a jsou součástí rozšířené znakové sady „Latin A“.

Textová písma (soubory obsahující definice tvaru pro každý znak) vyžadují specifická čísla odpovídající hodnotě každého znaku v kódu ASCII; jiným tvarům lze přiřadit libovolná čísla.

defbajty

Počet datových bajtů (specbajty) vyžadovaných pro popis tvarů včetně zakončení číslem 0. Povoleno je maximálně 2000 bajtů na tvar.

názevtvaru

Název tvaru. Názvy tvarů musí být psány velkými písmeny. Názvy obsahující malá písmena jsou ignorována a slouží jako orientační popisy definic písem.

specbajt

Specifikační bajt tvaru. Každý bajt je informací o směru a délce vektoru nebo jedním ze speciálních kódů. Bajt může být zapsán v desítkové nebo šestnáctkové hodnotě. V této pasáži jsou v příkladech použity oba způsoby (jak je to zvykem i v mnoha definičních souborech tvarů). Jestliže je první znak specifikačního bajtu 0 (nula), dva následující znaky jsou interpretovány jako šestnáctkové hodnoty.

Kód délky a směru vektoru

Nejjednodušší specifikační bajt tvaru nese informaci o délce a směru vektoru zakódovanou do jednoho čísla (jeden specbajt). Každý kód délky a směru vektoru je řetězec ze tří znaků. První znak musí být 0, což říká AutoCADu, že další dva znaky jsou interpretovány jako šestnáctkové hodnoty. Druhý znak určuje délku vektoru v jednotkách. Platné šestnáctkové hodnoty jsou od 1 (dlouhé jednu jednotku) až po F (dlouhé 15 jednotek). Třetí znak znamená směr vektoru. Následující obrázek ukazuje kódy směrů.