Základní přizpůsobení AutoCADu, 2. díl

Přehled uspořádání souborů

AutoCAD používá soubory ve složce support pro různé účely, například k uložení definic nabídek, načtení aplikací AutoLISPu a ObjectARX a popisu textových písem.

Struktura výchozích adresářů pro programové a podpůrné soubory produktu AutoCAD je navržena za účelem efektivního uspořádání těchto souborů do logických skupin. Jestliže toto uspořádání nevyhovuje potřebám, je možné je změnit. Některé aplikace však hledají určité soubory ve specifických umístěních, proto si raději ověřte, zda vaše úpravy nebudou v konfliktu s požadavky těchto aplikací. Bez celé cesty včetně jednotky a adresáře AutoCAD může nalézt pouze soubory, které jsou nalezeny ve vyhledávací cestě knihovny.

Umístění složky support se změnilo v produktu AutoCAD 2004. Umístění místních souborů přizpůsobení je uloženo v systémové proměnné LOCALROOTPREFIX. Umístění pohyblivých souborů přizpůsobení je uloženo v systémové proměnné ROAMABLEROOTPREFIX. Jestliže síť podporuje pohyby, soubory přizpůsobení v cestovním profilu uživatele budou dostupné na počítači, ke kterému je uživatel přihlášen.

Následující skript LISPu vytvoří příkaz CUSTFILES, který spustí průzkumníka Windows ve správné složce.

(defun c:custfiles ()

(command „systém“

(strcat „explorer „“ (getvar „roamablerootprefix“) „““)

)

(princ)

)

Vyhledávací cesta knihovny

Vyhledávací cesta knihovny určuje, kde program hledá soubory v případě, že neurčíte celou vyhledávací cestu, a to následujícím způsobem:

·Aktuální adresář. (Obvykle je určen nastavením „Spustit v“ v rámci ikony zástupce.)

·Adresář, který obsahuje aktuální výkresový soubor.

·Adresáře uvedené ve vyhledávací cestě určené na kartě Soubory v rámci příkazu MOŽNOSTI.

·Adresář, který obsahuje v rámci produktu AutoCAD programové soubory.

Podle aktuálního prostředí mohou být dva nebo více adresářů stejné.

Jestliže soubor není v této vyhledávací cestě, je nutné zadat název cesty i název souboru, než AutoCAD jej nalezne. Pokud například chcete vložit výkres part5.dwg do aktuálního výkresu a není uveden ve vyhledávací cestě knihovny, musíte zadat úplný název cesty následujícím způsobem:

Příkaz: vlož

Zadejte jméno bloku nebo [?]: /files2/olddwgs/part5

Jestliže v tomto umístění výkres existuje, AutoCAD vás vyzve k ukončení příkazu VLOŽ obvyklým způsobem.

Struktura adresářů

AutoCAD používá adresáře a podadresáře uspořádané do struktury stromu. Doporučuje se uspořádat doplňkové soubory (například aplikace AutoLISPu a soubory nabídek) odděleně od programových a podpůrných souborů AutoCADu. Tím usnadníte sledování možných konfliktů a inovaci aplikací bez vlivu na jiné.

Výchozí umístění AutoCADu je ve složce Program Files. Nový adresář můžete vytvořit ve stejné úrovni, například, /AcadApps, a uložit uživatelské aplikace AutoLISPu a aplikace Visual Basic, soubory nabídek a další aplikace od různých výrobců v podadresářích další úrovně. Jestliže chcete používat více výkresových adresářů (pro samostatné soubory úloh), je možné vytvořit adresář, například /AcadJobs s podadresáři pro každou úlohu.

Postup hledání příkazu

Zadáte-li příkaz, AutoCAD procházením sérií kroků vyhodnotí platnost názvu příkazu. Příkaz může být vestavěný nebo systémová proměnná, externí příkaz, zkratka definovaná v souboru acad.pgp nebo uživatelem definovaný příkaz AutoLISPu. Příkazy lze rovněž definovat aplikacemi ObjectARX nebo příkazem ovladače zařízení. Příkaz můžete zadat na příkazovém řádku nebo vybrat příkaz z odpovídající nabídky. Příkazy lze zadat rovněž pomocí souboru skriptu nebo aplikace AutoLISPu nebo ObjectARX.

Následující seznam popisuje pořadí hledání, které AutoCAD při ověření platnosti příkazu.

1.Jestliže je odpověď na vstup null (MEZERNÍK nebo ENTER), AutoCAD použije název naposledy zadaného příkazu. Výchozím příkazem je RADA.

2.AutoCAD kontroluje název příkazu podle seznamu vestavěných příkazů. Jestliže příkaz v seznamu nezačíná tečkou (.), AutoCAD potom zkontroluje příkaz podle seznamu nedefinovaných příkazů. Pokud příkaz není definován, hledání pokračuje. V opačném případě je příkaz spuštěn (nezabrání-li tomu jiný důvod). Spuštění příkazu transparentně nebo v režimu perspektivy nemusí být úspěšné.

3.AutoCAD kontroluje název příkazu s názvy příkazů definovanými ovladačem zařízení a potom s názvy definovanými ovladačem zobrazení.

4.AutoCAD kontroluje název příkazu s externími příkazy definovanými v souboru parametrů programu (acad.pgp). Jestliže název příkazu odpovídá definovanému externímu příkazu, příkaz se spustí a hledání je dokončeno.

5.AutoCAD kontroluje název příkazu se seznamem příkazů definovaných aplikacemi AutoLISPu nebo ObjectARX. V tomto bodě je načten automaticky načítaný příkaz.

6.AutoCAD kontroluje název příkazu se seznamem systémových proměnných. Jestliže je název příkazu v seznamu, AutoCAD vykoná příkaz SYSPAR a název použije jako název proměnné.

7.Jestliže název příkazu odpovídá zkratce příkazu definované v souboru parametrů programu, AutoCAD použije celý název příkazu a pokračuje v novém vyhledávání v seznamu vestavěných příkazů.

8.  Jestliže všechny předcházející kroky selžou, hledání se ukončí upozorněním na neplatný název příkazu.