Editace objektů pomocí uzlů

Dva způsoby editace objektů

Některé CAD programy používají pro ovládání sekvenci sloveso – jméno (akce – objekt). Spustíte příkaz (např. Posun – sloveso) a pak vyberete objekty, které chcete posunout (jména). Starý AutoCAD pracoval tímto způsobem.

Jiné programy používají sekvenci jméno – sloveso. Nejprve vyberete objekty a poté spustíte příkaz. Tuto sekvenci velmi často používá např. SolidWorks.

Od verze 12 nám AutoCAD poskytuje přepychovou možnost pracovat oběma způsoby. Například pokud spustíte příkaz Posun (sloveso), požádá vás AutoCAD, abyste vybrali objekty (podstatná jména). Pak se zeptá na referenční bod a druhý bod posunutí (přídavná jména) a dokončí celou operaci.

Na druhou stranu, sledujte, co se stane, když nebudete mít aktivní žádný příkaz a vyberete úsečku nakreslenou ve výkresu. Stanou se dvě věci: úsečka se zvýrazní (bude přerušovaná), aby signalizovala, že byla vybrána, a objeví se na ní tři malé čtverečky – po jednom na každém konci a jeden uprostřed. Nadále nebude spuštěn žádný příkaz AutoCADu.

Obrázek 1 tento způsob označení ukazuje zároveň i s novým náhledem výběru. Pokud v AutoCADu 2006 najedete kurzorem na objekt, zvětší svoji tloušťku (nebo se zobrazí čárkovaně, popř. obojí) a vy tak víte, že pokud klepnete, bude entita vybrána.

Obrázek 1: Nevybráno, náhled výběru, vybraný stav objektu.

Nyní znovu spusťte příkaz Posun a AutoCAD se vás už nebude dotazovat na výběr objektů, ale namísto toho vypne modré obdélníky a přejde přímo ke zvolení referenčního bodu a druhého bodu.

V tomto režimu jméno – sloveso, řeknete AutoCADu, které objekty by měl editovat a co by s nimi měl udělat.

Po dokončení příkazu zvýraznění zmizí, což uživateli signalizuje, že už nejsou žádné nevyřešené výběrové sady.

Všimněte si, že AutoCAD je dostatečně inteligentní na to, aby se automaticky přepínal mezi jednotlivými režimy (akce – objekt; objekt – akce) v závislosti na tom, co provedete nejdříve.

V každém případě si AutoCAD pamatuje vybrané objekty jako Předchozí výběr. Je jedno, jaký způsob práce použijete (akce – objekt; objekt – akce), vždy budete moci u jakéhokoliv vhodného příkazu použít k výběru objektů volbu Předchozí výběr.

Režim podstatné jméno – sloveso nelze použít u všech editačních příkazů. Lze je použít pouze u příkazů, které jsou schopny pracovat se skupinami objektů, jako např. Posun, Kopie, Pole, Blok, Měřítko, atd. Příkazy operující s pouze jedním nebo dvěma objekty (např. Přeruš, Zaobli, Ekvid, …) předvybrané objekty ignorují, výběr zruší a pak se dotazují na určité objekty znovu.

Nastavením systémové proměnné PickFirst lze režim jméno – sloveso vypnout. Hodnota 0 (nula) jej vypíná, 1 (jedna) zapíná. Za běžných okolností snad ani není třeba PickFirst na hodnotu 0 nastavovat. Ve vypnutém stavu se používá pouze režim sloveso – jméno, ovšem při zapnutém, se automaticky střídají podle potřeby oba dva způsoby.

Uzly

Takže byste se mohli ptát, co to vlastně jsou uzly? Jedná se o malé, modré čtverečky, které se objeví na každém předvybraném objektu.

Uvědomili jste si někdy při editaci výkresu, jak často používáte i třetí funkci? Nejenom, že vyberete objekty a spustíte příkaz (nebo obráceně), ale že také téměř vždy používáte nebo byste měli používat uchopení objektů, jako jsou např. KONcový, PRŮsečík, POLovina, atd.

Uzly spojují všechny tři základní operace do jednoduchého celku. Jak už bylo psáno výše, při výběru objektu aniž by byl aktivní příkaz, se entity nejenom zvýrazní, ale objeví se na nich i malé modré čtverečky. Tyto čtverečky se vyskytují na koncích, ve středu, polovině a vkládacích bodech vybraných objektů.

Už víte, že můžete vybrat objekty a poté spustit editační příkaz (jméno – sloveso), ale také můžete nechat na AutoCADu, aby určitý editační příkaz spustil automaticky.

Typy uzlů

Jeden nebo více uzlů je asociovaných s každým objektem ve výkresu. Normálně jsou neviditelné a nazývají se „chladné“ uzly.

Nakreslete tři nebo čtyři samostatné úsečky. Bez spuštěného příkazu jednu úsečku vyberte. Zobrazí se čárkovaně, na každém konci a uprostřed se objeví modré čtverečky. Ty jsou nyní „teplými“ uzly. Jsou jako malé kliky, které čekají jenom na to, až je uchopíte.

Nyní přesuňte myš tak, aby se terčík kurzoru překrýval s modrým čtverečkem na jednom konci úsečky. V posledních verzích AutoCADu se změní modrá barva po najetí kurzorem na zelenou a indikuje, že uzel poznal vaši přítomnost.

Vyberte modrý čtvereček, změní barvu na červenou, stane se z něj „horký“ uzel.

Pak se podívejte na příkazový řádek. Už je spuštěn příkaz Protáhni! Pohněte kurzorem, čára se bude automaticky protahovat nebo zkracovat podle pohybu myši. Vyberte bod, koncový bod úsečky se uchytí v nové poloze. Obrázek 2 ukazuje celý průběh akce.

Obrázek 2: Uzel můžete přetáhnout do nové polohy, objekt asociovaný s uzlem jej bude následovat.

Všimněte si, že konec, se kterým jste pohnuli, byl přesným koncem úsečky – stejně jako byste použili úchopy objektů. Ve skutečnosti tedy pro tyto operace úchopy objektů nemusíte používat. Uzly jsou taktéž automatickými uchopovacími body.

Provádění takovéto editace pomocí klasických příkazů si vyžádá přibližně 10 výběrů myší a stisků kláves. Museli byste spustit příkaz Protáhni a použít výběr křížením. To by si vyžádalo zvolení dvou bodů, pro označení konce úsečky. Následoval by stisk Enteru k ukončení výběru objektů, a poté vyvolání uchopení za koncový bod čáry a konečně výběr nové polohy koncového bodu úsečky.

Při editaci uzlů vyberete pouze čáru, uzel na jednom konci a cílový bod umístění.

Pokračujeme…

A co když nechceme čáru protáhnout? Žádný problém! Vyberte čáru a uzel na jednom konci. Když AutoCAD spustí příkaz Protáhni, ignorujte jej a opětovně stiskněte mezerník nebo klávesu Enter.

AutoCAD bude cyklovat mezi dostupnými editačními příkazy v pořadí Protáhni, Posun, Otočit, Měřítko a Zrcadli. Povšimněte si, že Kopie není v seznamu. Až najdete potřebný příkaz, přestaňte. Vhodný příkaz také můžete vybrat přímo z místní nabídky pravého tlačítka myši.

Nyní si všimněte výzev, které se objevují v Příkazovém řádku. (Toto není rada, ale příkaz. Podívejte se na příkazový řádek!)

Výzvy jsou pro každou možnost skoro stejné, takže si je projdeme jen jednou.

Výzvy se zobrazují v hranatých závorkách. Pro každý editační příkaz se nepatrně liší. Dotazují se na Bod protažení, Bod posunu, Faktor měřítka, nebo na další vhodné údaje.

Zapište souřadnice bodu (nebo číslo u faktoru měřítka a úhlu natočení) nebo vyberte bod myší. Ve druhém případě je umístění vybíraného bodu ovlivněno nastavením Kroku, režimu Orto, Polárním trasováním, Uchopením objektů, nebo dalšími specifikovanými úchopy objektů.

Požadovaná editační akce se pak uskuteční mezi základním uzlem a vybraným bodem.

Teď se podívejme na některé další možnosti. Můžete je vyvolat zapsáním velkého písmena ze zvoleného příkazu (obvykle prvního) nebo výběrem z kontextového menu pravého tlačítka myši.

Základní bod vám umožňuje definovat bod odlišný od základního uzlu.

Kopie je velice silný příkaz. Pamatujete si, že jsme dříve zmínili, že Kopie není v seznamu funkcí? Zde je důvod: pomocí Kopie můžete vytvořit nové objekty i při jiném spuštěném příkazu.

Toto je ovšem také správně: můžete protáhnout vycházející z jednoho bodu původní úsečky, kopírovat posunovaný objekt, zrcadlit několik kopií kolem různých os zrcadlení nebo otáčet několik kopií najednou (obrázky 3 a 4).

Obrázek 3: Pomocí Kopie můžete protahovat a zároveň kopírovat více objektů v jediném příkazu.

 Obrázek 4: Při posunu můžete objekty zároveň kopírovat.

Díky příkazu Zpět se můžete krok po kroku vracet a odstraňovat tak po jedné vzniklé kopie objektů. Vše se odehrává při spuštěné editační akci.

Zdroj: http://aec.cadalyst.com/aec/article/articleDetail.jsp?id=164810