Pronikáme do tajů adaptivního modelování, 2. díl

Adaptivní modelování je založeno na principu částečně neurčitých náčrtů, které nejsou plně parametrické (chybí rozměr nebo vazba). Tento aspekt v běžném parametrickém modelování u finálního modelu považován za nežádoucí. Adaptivní modelování ovšem považuje neúplnou parametrizaci za základ flexibilní geometrie, která je dotvářena pomocí vazeb na jednotlivé součásti v sestavě.

Adaptivní součást lze kdykoli změnit na plně parametrickou vypnutím adaptivity a doplněním příslušného rozměru nebo vazby.

Adaptivní prvek v součásti poznáme jednoduše podle symbolu šipek

Poznámka: Pro zdárnou inicializaci adaptivity je velmi důležitá analýza součásti, která by měla určit, který rozměr bude adaptivně řízen. Inventor není schopen vyhodnotit jestli je možné adaptivně modifikovat danou součást, či nikoliv a vždy inicializaci adaptivity povolí.

Adaptivní modifikace součásti je pak při připojení příslušných vazeb charakterizována chybovým hlášením o nemožnosti jejího korektního provedení.

Typická ukázka „adaptivně – neadaptivní součásti“

Vlastní adaptivní modifikace součásti pomocí vazeb skončí chybou

Existují dvě základní možnosti jak umožnit u plně parametrické součásti její adaptivní modifikaci:

·odstranění příslušné kolizní kóty případně geometrické vazby

·označení kolizní kóty jako řízené (v závorce)

Změna kolizní kóty na kótu řízenou

Následně provedená adaptivní modifikace