3D vazby rotačních součástí v Autodesk Inventoru

3D vazby (nezaměňujte s vazbami náčrtu) jsou nástrojem, který ovlivňuje při modelování sestav stupně volnosti jednotlivých součástí. V praxi je žádoucí toto ovlivnění realizovat „až na nulu“. Hlavním důvodem je případný nekoordinovaný rozpad sestavy při jejích transformacích, například při posunu či rotaci. Analýza stupně volnosti se provádí pomocí jednoduchého nástroje složeného ze šipek.

Zobrazení stupňů volnosti na hřídeli (povolena rotace)

Rotační součásti lze „vazbit“ dvěma základními způsoby, které přímo ovlivňují výsledné omezení stupňů volnosti:

·Uložení bez stupně volnosti umožňující rotaci – součástí pak nelze otáčet, případně ji lze otočit pomocí úhlové vazby.

·Uložení se stupněm volnosti umožňující rotaci – součástí lze otáčet, není možné ovšem měnit přesně její natočení pomocí vazby.

Postup a volba metod je závislá na přístupu jednotlivých uživatelů a zvolené metodice navrhování a interních předpisech. Obecně lze říci, že pokud se jedná o součásti u kterých nerozhoduje jejich natočení a nemusíme jej řídit je možné ponechat její volnost z hlediska otáčení. Jedná se například o hladké čepy, kuželové kolíky nebo různé typy spojovacích šroubů.

Typické uložení šroubu s volností jeho rotace

Pokud naopak vyžadujeme přesnou definici natočení součástí v sestavě, musíme zvolit, nejčastěji úhlovou vazbu fixující natočení součásti. Není-li možné pro fixaci polohy vybrat na součásti rovinnou plochu pro umístění vazby je nutné na úrovni součásti vytvořit samostatnou pomocnou pracovní rovinu a tu opticky nakonec skrýt (viditelnost).

Typické uložení s fixním úhlem rotace na pracovní rovinu