Jak přesné jsou výkresy uložené v DWF?

Ne nadarmo se export dat do DWF nazývá publikováním. Struktura DWG (nebo jiného nativního formátu projektu) se tímto procesem zcela transformuje do nové podoby a data pozbývají svoji relativně neomezenou přesnost. Přesto jsou výkresy „tištěné“ v DWF mnohem přesnější, než jejich papírové alternativy. Zatímco u výstupů na plotr nebo tiskárnu se vše podřizuje tiskovému rozlišení dostupného hardwaru, u DWF můžeme výstupní přesnost lehce předdefinovat a zajistit si tak například preciznější odvozování rozměrů v publikovaných výkresech.

Ideálním způsobem, jak dospět ke kýženému výsledku, je výkres publikovat příkazem PLOT (Soubor a Vykreslit…; resp. klávesová zkratka CTRL+P). Oproti variantě „publikování“ (Soubor a Publikovat…) tak máte okamžitě k dispozici veškerá potřebná nastavení. V kartě Vykreslování zvolíte virtuální tiskárnu DWF ePlot (ovladač DWF6 ePlot.pc3), kterou nakonfigurujete podle postupu popsaného dále.

Digitální otupělost

Jak bylo řečeno, výtisk v DWF si co do vizuální reprezentace nezadá s tím papírovým (myšleno ve 2D). Lidské oko sice údajně dokáže rozlišit zhruba „jen“ 1200 obrazových bodů na čtvereční palec, což stačí pro běžný výkres, pro stoprocentní technickou reprezentaci však nikoliv.

Pro lepší představu je zde ilustrace výkresu okenního parapetu tištěného do DWF v měřítku 1:10 při rozlišení 1200 dpi. Výstup je na první pohled adekvátní jak rozlišení, tak účelu, pro který byl vytvořen. Při doplnění všech podstatných náležitostí (popisky, kóty atd.) by si s takovým detailem na stavbě zřejmě bez problémů vystačili.

Problém by nastal, kdyby se někdo z výkresu rozhodl odměřit drobnější rozměry, například na úrovni vzduchových komůrek v plastovém okenním profilu (vlevo DWG, vpravo DWF).

Jak je patrné z obrázků, při tisku do DWF s daným rozlišením, měřítkem a tloušťkou čar došlo k degradaci mnoha detailů stejně tak jako by je zničil inkoust slévající se ve struktuře papírového výkresu.

Přesnost na míru

Jak bylo řečeno, abychom dosáhli určité přesnosti v DWF, musíme ji přednastavit již před tiskem v ovladači DWF ePlot. K němu se dostaneme kliknutím na tlačítko Vlastnosti… v kartě Vykreslování. Zde v rozbalovacím stromovém menu najdeme položku Uživatelské vlastnosti a potvrdíme souvisejícím tlačítkem.

Objeví se karta, na které můžeme ručně definovat rozlišení nejrůznějších prvků zastoupených v našem projektu. Publikujete-li čistě vektorovou grafiku, zajímá vás pouze oddíl Rozlišení vektorů. Ve standardní nabídce jsou rozlišení od 150 dpi do 4800 dpi, ani to nejvyšší ale nemusí vašim požadavkům stačit. Proto zvolením položky Uživatelský odblokujete kolonku pro uživatelské rozlišení, kde zadáte požadovanou hodnotu dpi.

Jaké číslo zvolit, aby byl výkres dostatečně přesný, vám nápověda k programu neporadí. Naštěstí dali v Autodesku hlavy dohromady a z okrajových podmínek, které tvorbu DWF souboru ovlivňují, pro nejběžnější rozlišení, měřítka a požadovanou přesnost tyto hodnoty odvodili. Manažer Autodesku Shaan Hurley je vzápětí zveřejnil ve svém blogu „Between the Lines“. S drobnou korekturou je zde uvádíme v českém překladu.

Tabulky jsou snadno srozumitelné, pro lepší pochopení je vyznačen ukázkový příklad ukazující, že chceme-li do DWF publikovat výkres v měřítku 1:1000 (1 cm : 10 m; horní dva řádky v první tabulce) a zachovat takovou přesnost, abychom při odměřování délek z tohoto souboru v programu DWF Composer dospěli k přesnosti v řádu milimetrů (levý sloupec), musíme data „vytisknout“ s rozlišením 50800 dpi (šedá oblast tabulek).

Setkáte-li se s daty v palcích a stopách, může se vám hodit i původní tabulka, ze které byly metrické hodnoty odvozeny.

Přesné měření v DWF

Jediným prostředkem k odvozování rozměrů z výkresů ve formátu DWF je aplikace Autodesk DWF Composer (nyní ve verzi 2, zakrátko zcela v novém kabátě jako Autodesk Design Review).

Program sám o sobě umožňuje nastavit jednotky a měřítko (Tools a Units and Scale…), ve kterých se bude ve výkrese odměřovat, přesnost s jakou odvozování rozměrů provede, je však zcela závislá na výše popsaných souvislostech.

Pro lepší představu o vlivu rozlišení jsme přes DWF ePlot publikovali ukázkový obrazec do DWF s různými hodnotami dpi. Výkres představovaly geometrické tvary o velikostech v řádu metrů, kromě jednoho přesného rozměru (vertikální úsečka o délce 5328 mm) schválně vymezené nahodile jako výseč kružnice a zároveň tečna ke kružnici, u které se při klesajícím rozlišení a rostoucí tloušťce čar vzhledem ke konvergujícím křivkám tečný bod značně zneurčuje.

Přezkušované rozměry v AutoCADu činily 6174,35264387 mm, 3127,45776115 mm a 5328 mm, kótovány byly se zaokrouhlením na dvě desetinná místa.

Rozlišení versus velikost souboru

K zajímavým údajům dospějeme při porovnání nárůstu rozlišovacích schopností DWF souboru a jeho velikosti. Zatímco například velikost souboru s rastrovým obrázkem při rostoucím rozlišení vzrůstá geometrickou řadou, u DWF je situace jiná. Jak je patrné z následující tabulky, při zvýšení rozlišení ukázkového výkresu o 12,7 tisíce procent se velikost souboru zvýšila jen přibližně o jedno procento.

Proč tomu tak je, vysvětlil v jednom diskusním fóru odborník z Autodesku, Scott Shephard, následovně: „Zadáním vysoké hodnoty přesnosti ovlivníte čísla uložená v DWF souboru. Například pro přímku vycházející z bodu 1, 1 do 2, 2 by měl AutoCAD uložit souřadnice (1, 1) a (2, 2). Na papíře potom přímka může vycházet z počátku (0, 0) do bodu (3, 3). Na druhou stranu, tu stejnou přímku můžete zadat souřadnicemi (1000, 1000) a (2000, 2000) – na papíře potom vychází z počátku (0, 0) do bodu (3000, 3000). Jak vidíte, pro AutoCAD tu přímku představují stále jen dva body, které ukládá jako data. Zvýšením podrobnosti koordinačního systému potom můžeme měřit rozměry přesněji.“

Zcela laicky to lze přirovnat k tomu, jako by zmíněná přímka byla zakotvena v síti bodů, která představuje rozlišení souboru (viz obrázek). Se zvyšujícím se rozlišením se počet „záchytných“ bodů k odměření násobně zvyšuje a s ním i dostupná přesnost. Program přesto dále ukládá stále stejné body, ze kterých geometrie výkresu vychází a je víceméně jedno, zda jsou definovány v řádu desítek či desetitisíců. Velikost výstupního souboru taková změna nijak podstatně neovlivní.