Metodika modelování součástí z plechu, 1. díl
V následujícím příkladu se podíváme na postup tvorby součásti, který by mohl být považován za jeden z referenčních tak, aby jste dosáhli co nejrychleji správného řešení. Bude kladen důraz ja…
V následujícím příkladu se podíváme na postup tvorby součásti, který by mohl být považován za jeden z referenčních tak, aby jste dosáhli co nejrychleji správného řešení. Bude kladen důraz jak na správnost provedení vlastních náčrtů, tak na správnou definici jednotlivých operací pro práci s plechovými součástmi.
Navrhujeme náčrt
Náčrt plechové součásti je volen s ohledem na její rozložení na jednodušší geometrické prvky. Tento postup vede v praktických úlohách vždy k cíli a není tolik citlivý na chyby v určení geometrie náčrtu pomocí geometrických vazeb a parametrických kót. V našem příkladu jsme zvolili základní rozdělení geometrie do dvou jednodušších konstrukčních prvků. První je vytvořen pomocí konstrukčních čar, které mají za úkol definovat polohu hraničních rádiusů.
Pomocné konstrukční čáry s hraničními rádiusy
V tomto případě není vhodné navrhnout čistý trojúhelník a zaoblovat u něj rohy, museli byste pracně zjišťovat vrcholy jednotlivých rohů základního tvaru. Poměrně často začínající uživatelé integrují do základních náčrtů tvary, které lze později vytvořit konstrukčním prvkem díra nebo razníkem. Zbytečně se tímto ovšem komplikuje tvar náčrtu.
Tečné vazby vůči hraničním rádiusům a ořez
Pro správnou funkčnost modulu pro modelování plechových součástí je nutné vždy při začátku práce definovat tloušťku plechu. Ta přímo ovlivňuje některé technologické parametry, kterými je především poloměr ohybu a tvar výštipu (odlehčení). Mějte vždy na paměti, že tyto hodnoty jsou standardně řízeny tloušťkou plechu, je možné tyto hodnoty ale změnit buď na úrovni celé součásti, nebo jednotlivých ohybů.
Vysunutí plechového prvku podle nastavení stylu
Náš tvar jsme záměrně rozložili na dva jednodušší konstrukční prvky. Důvodem je co možná nejjednodušší popis geometrie součásti a dodatečné úpravy finálního tvaru. Dlouhodobě se v praxi ukazuje, hlavně v týmovém řešení projektů, že co možná nejtriviálnější popis modelů zvyšuje přehlednost při vzájemné spolupráci. Není pro škodu si také s vašimi kolegy dohodnout určitá pravidla hry a preferované postupy.
Druhá část konstrukčního prvku v náčrtu
Pro správné a úplné určení geometrického tvaru je vždy rozhodující perfektní umístění vazeb a kót. Ty určují geometrii součásti a navíc zabraňují vzniku dalších problémů při dodatečné modifikaci vlastní součásti a zcela neurčitému chování. K preciznímu určení geometrie plechové součásti přispívá také zajištění osové symetrie a použití pomocných konstrukčních čar.
Obruba a její definice