3D modelování a týmová spolupráce, 1. díl

Parametrické modelování a jeho odnože znamenají v poslední době zcela zásadní změnu ve vyjadřování vývojových a konstrukčních týmů. Pojem virtuální výrobek dostává zcela reálnou podobu ještě před vytvořením vlastní konstrukční dokumentace (výkresy, zprávy). Na modelu lze realizovat celou řadu úloh, které prakticky nebyly na úrovni 2D systémů možné. I tato technika ovšem skrývá jistá úskalí a jisté problémy, které lze odstranit úpravou metodiky navrhování, postupy týmové spolupráce a vzájemným provázáním jednotlivých postupů.

Týmová spolupráce a podmínky

Výraznou úlohu hraje při navrhování jakéhokoli nového výrobku pojem práce v týmu, jedná se nejen o tým tvořený pracovníky jedné firmy, ale o týmy tvořené často řadou nezávislých subdodavatelů. Pěknou ukázkou může být například automobilový průmysl, kdy je prvotní návrh rozpracováván dále na základě jistých podmínek často na několika desítkách firem a organizací. Základním požadavkem na subdodavatele se pak stává:

-garance splnění určitých kapacit v daném termínu

-dodržení interních předpisů a přizpůsobení se pravidlům

-odpovídající znalosti spoluředitelů týmového projektu

-kompatibilní materiálně – technické vybavení

-schopnost flexibilní reakce na změnová řízení

Již před začátkem kooperace ve vývoji výrobku by měly být zcela jasné týmové role a zodpovědnosti jednotlivých pracovních skupin. Odhad a rozdělení práce je většinou ovlivněn úrovní znalostí a praktických zkušeností z dříve realizovaných projektů. Zde nelze příliš mluvit o technickém zázemí, je v podstatě jedno jestli se jedná o 2D nebo 3D řešení problémů. Tato oblast stojí především na znalostech a zkušenostech zaměstnanců firem a podniků a souvisí výrazně se strojírenstvím, nikoli s technickým vybavením a software. Již dnes existuje celá řada flexibilních dodavatelů inženýrských služeb, které jsou prakticky nezávislé na software řešení a umí se přizpůsobit danému projektu ovlivněného striktními požadavky na použitou technologii a produkt. Zde platí dlouhodobě jeden velmi obecný graf, který určuje kritický zlom v nasazení nové technologie:

Závislost návratnosti investic do ICT řešení

U nových technologií musíme s tímto grafem neustále počítat a to i v případech zcela triviálních, jakými může být například aktualizace software na novou verzi nebo integrace optimalizovaných nástrojů řešících interní standardy. Každý z těchto kroků vyžaduje čas nejen ze strany techniků a ICT správců, ale také ze strany vlastních realizátorů projektu. Drobné selhání a opomenutí problému v počátku řešení pak vyvolává řadu otázek a zbytečných zdržení. Samozřejmě s rozhodnutím řešení projektu pomocí jiné technologie červená jsou „červená čísla“ ještě nekompromisnější.

Kompatibilita

Výrazné prostoje a nebezpečí se skrývá u technické realizace projektu od svého prvopočátku především v použitém software. Kdysi jsem slyšel pěknou větu, zapomeňte na konverze pomocí výměnných formátů. Je alarmující, ale velmi pravdivá a to dvojnásobně u modelování, kdy se s konverzí dat ztrácí struktura objektových stromů a model lze modifikovat velmi obtížně. Jakákoli filosofie postavená na konverzích desítek, častěji ale stovek až tisíců součástí je prakticky nemožná. Konverzi je možné využívat až u návazných technologií, ale i zde platí ideální situace spočívající v práci s nativními formáty aplikací.

Objektový strom je stěžejní zachovat po dobu celého návrhu

V návrzích lze samozřejmě kombinovat hybridní modely (parametrické, neparametrické), ale v případě nutnosti rychlé modifikace vznikají extrémně dlouhé ztrátové časy způsobené ztrátou vzájemných vazeb a definičních charakteristik geometrie. Jistou výjimkou v této oblasti jsou v dnešní době plošné prezentace u kterých, pokud jsou definovány pomocí NURBS křivek je nutné často parametrizaci vztáhnout pouze k hraničním rozměrům, nikoli k celé ploše.

Asociativita dokumentace a standardy

Obdobné pravidlo platí i vůči zpracování výkresové dokumentace v nezávislých systémech. Ideálním řešením je asociativní provázání výkresů s modely. Zde nelze příliš připouštět kompromisy, protože tím poměrně zásadně srážíme výhody 3D navrhování. Jakékoli odtržení výkresů od modelů znamená extrémní komplikaci. Můžete takto řešit několik podpůrných výkresů, nikoli projekt o stovkách dílů, kde by mohla například výměna jediné podložky znamenat desítky hodin modifikace neasociativních výkresů.

Problém vytvoření kvalitní dokumentace byl v uplynulých letech poměrně výrazný. Vývojové týmy aplikací určených pro navrhování ve strojírenství musely řešit desítky alarmujících problémů vázaných na integraci oborových standardů a norem výrazně ovlivněných mezinárodními předpisy. Také Autodesk Inventor nezůstal těmto problémům ušetřen a lze říci, že výrazného pokroku v oblasti vytváření výkresové dokumentace bylo dosaženo až v osmé a vyšší verzi. V této oblasti v každém případě doporučuji přechod na aktuální verzi produktu (10 nebo v letošním roce 11). Úloha pronájmu software a udržovacích poplatků je v komerčním sektoru v tomto případě opravdu na místě.

Před zahájením spolupráce je nutné mít jasno i v detailech

Řešení problematiky standardů je postaveno nejčastěji na technice výměny šablon, které jsou optimalizovány na úrovni nastavení charakteristických požadavků. Někdy je dokonce využito samostatných aplikací postavených na otevřené architektuře. Pozornost by měla být také věnována popisům výkresů a kusovníkům. Samozřejmostí je jednotné číslování výkresů a identická rohová razítka pro konkrétní zakázky.

Související články: