3D modelování a týmová spolupráce, 2. díl

Náš první velký problém začíná v oblasti, která je zcela novým problémem, na který při konstrukci pomocí 2D systémů prakticky nenarazíte. Vychází totiž přímo z podstaty parametrického a adaptivního modelování a je spojen přímo s vytvořeným modelem. Problém spočívá v postupu tvorby návrhu sestav a podsestav. Správně navržená strategie může ušetřit vašim kolegům a partnerům i desítky hodin času strávených nad analýzou struktury sestavy. Zřejmě nejvýraznější roli zde hrají vazby součástí a jejich metodická definice. Sestava by měla být navržena vždy tak, aby se skládala z podsestav. U každé podsestavy by mělo být při tom zcela jasné, který díl je referenčním a tvoří základ pro vytváření vazeb.

Jistě se zeptáte proč, vždyť sestava se dá složit celou řadou postupů, ale problém nastává v oblasti modifikací. Celkem běžně se stává, že například potřebujete u konkrétní součásti upravit geometrii, modifikovat určitý rozměr. Pokud například bude tato geometrie zdrojem vazebních podmínek dalších součástí, sestava se v podstatě rozpadne. Pokud není dodržena určitá vnitřní metodika pro tvorbu sestav a podsestav, kdy nejsou přesně definovány tyto základní vazební podmínky, můžete pak strávit hodiny analýzou jediného dílu a opravovat problémy vzniklé rozpadem sestavy. Pokud jsou již na sestavu asociativně připojeny výkresy, je problém dvojnásobný.

Identifikace poznámek v pracovní ploše Inventoru

Řešení tohoto problému může být různé. Zřejmě to nejúčinnější spočívá ve strategii tzv. kritických vazebních uzlů. Jedná se o postup, který lze aplikovat prakticky v libovolném parametrickém modeláři a vychází ze strategie stanovení referenčních vazebních objektů již v oblasti návrhu. Velmi často se používá tento postup například v automobilovém průmyslu, kdy je při konstrukci automobilu využíváno služeb desítek externích vývojářů. Jsou stanoveny referenční objekty, vůči kterým je nutné vytvářet další geometrii součástí a jejich vzájemné vazby. Pokud aplikujeme tuto strategii na Autodesk Inventor, můžeme využít velmi praktického nástroje Inženýrský zápisník. Jedná se ve své podstatě o poznámkový blok integrovaný přímo v Autodesk Inventoru, pomocí kterého lze vytvářet jednoduché poznámky a ty propojovat s aktuálním klipem obrazovky se zvýrazněnou geometrií, které se poznámka týká.

Obsah poznámky upozorňující na existenci reference

Poznámka by měla vždy obsahovat jednoznačnou specifikaci referenční geometrie a jejich případných vazeb. U sestavy již s několika desítkami dílů tak ušetříte výraznou dávku času jen tím, že nemusí váš partner dohledávat základní vazby součásti. Zde podotýkám, že nepomůže ani zobrazení stupňů volnosti součásti v sestavě, protože ty sice poukazují na chybějící vazby, ale neanalyzují postup jak byly vytvářeny. Jistě by nebylo od věci, kdyby v Autodesk Inventoru existoval nástroj, který by vzdáleně připomínal například popis struktury animace v 3DS MAX. Největším nebezpečím v této oblasti jsou především cyklické vazby, případně vazby „na několik“ součástí, kdy je poloha součásti definovaná například vůči třem součástem nikoliv vůči jedné, referenční.

Zviditelnění vazebních rovin

Při vytváření sestav mějte vždy na paměti, že je nutné zachovat určitý postup a logiku. Pokud skládáme sestavu nebo její část, je nutné mít vždy na paměti, že každá ne příliš průhledná vazba může za pár dní znamenat u vašich kolegů výraznou komplikaci v případě modifikací, které jsou při vývoji a inovaci výrobků zcela běžné. Extrémem může být například taková situace, kdy se modifikací geometrie součástí sestava poškodí vazebně natolik, že je ji nutné celou přeskládat a to již může znamenat často i několik dní práce.

Související články: