3D modelování a týmová spolupráce, 3. díl

Téměř každý specifický problém ve strojírenství je ve finále řešen jako sestava několika desítek až tisíců dílů. Již v minulém dílu jsme si detailně popsali nutnost rozložení rozsáhlých projektů na sestavy a podsestavy, ale to není samozřejmě ještě vše, co je nutné pro metodické nasazení 3D navrhování nutné udělat v interních firemních pravidlech, nebo ve spolupráci se subdodavateli.

Dalším problémem, který nastává při realizaci projektu je definice charakteristických prvků, které budou tvořit referenci při skládání sestavy. Poměrně pěkné řešení využíváme běžně v praxi a spočívá ve zvýraznění přípojných míst pomocí os, nebo referenčních rovin. Již při prvním pohledu na dodaný díl, nebo podsestavu je ihned jasné, která její část je použita pro provázání s další částí sestavy.

Velmi účinnou pomůckou jsou v tomto případě opět poznámky, které jsou přiřazeny na úrovni jednotlivých referenčních prvků a tvoří samostatné poznámky v inženýrském zápisníku. Poznámky lze pak efektivně analyzovat a využít je k skládání podsestav a sestav.

Definice referenčních pracovních prvků a jejich popis

Druhý problém, kterému dnes věnujeme pozornost vychází z technologie dalšího zpracování sestav, je také svázán s problematikou kontroly a verifikace vytvořených sestav. Velmi často nastane totiž situace, kdy je nutné specifikovat určitou referenční základnu tvořenou přímo plochou na sestavě či součásti. Může se jednat například o základnu pro kontrolu sestavy, která zajišťuje její správnou polohu v přípravku, nebo o základnu poskytující referenci pro kontrolu a měření. Pak je velmi dobrou pomůckou zahrnout do interních předpisů požadavek na výrazné barevné odlišení těchto ploch. Význam 3D modelu se pak posouvá ještě do dalších oblastí a především jeho barevný nátisk může být skvělým podkladem pro zajištění správného postupu montáže, případně kontroly a měření. Závěrem pouze podotýkám, že plochy se obarvují pomocí změny vlastností na úrovni každého dílu, nelze to provézt na úrovni sestavy. Je tedy nutné se ze sestavy přepnout na úroveň součásti.

Zvýraznění referenčních ploch na sestavě

Obdobného postupu můžete využít při zpracování jednotlivých součástí a odlišit kritická místa tolerovaných rozměrů, které vyžadují zvýšenou pozornost jak z hlediska přesnosti, tak z hlediska drsnosti povrchu a geometrických tolerancí. Velký význam má tato strategie, také při oddělené tvorbě návrhu a následného generování výkresových pohledů a tvorbě dokumentace. Tento úkol je často řešen kooperací a váš kolega pak velmi rychle zjistí pouhým pohledem na vystínovaný model, která rovina je základnou a které rozměry bude nutné z důvodu správné funkčnosti sestavy například tolerovat.

Zvýraznění základny pro obrábění a tolerovaných otvorů pro kolíky

Dobrou pomůckou je zvýrazňování objektů také při řešení oprav modelů, které jsou s opravami výkresové dokumentace základním zdrojem správně realizovaného projektu podle zákaznických požadavků. V dnešní době, kdy je nutné eliminovat díky oddělené výrobě často v jiném státu světa chyby na minimum je tato preciznost více než žádoucí.

Související články: