3D modelování a týmová spolupráce, 6. díl

Pokud spolupracujeme na projektu realizovaném v 3D aplikacích, měli bychom mít vždy na paměti jedno zcela zásadní heslo „vše musí být plně geometricky určeno“. Tato relativně jednoduchá věta vystihuje podstatu jednoho z největších problémů modelování v praxi a tím je nebezpečí zcela nepředvídatelných změn v geometrii součásti při jejich tvarových změnách, které se mohou podepsat i na hlubších problémech v sestavách. Problém částečné částečně parametrických objektů je zcela zásadní především tehdy, pokud chceme umožnit ještě další změnová řízení, která nerealizují přímo řešitelé daného problému, ale kolegové v týmu, kteří samozřejmě neznají vaše záměry a použitou strategii při realizaci návrhu.

Platí zde prakticky totéž pravidlo, které jsme si uvedli jako základní při modelování sestav, a tím je nutnost případné odlišnosti a osobní strategie precizně komentovat pomocí poznámkového bloku, protože i drobná změna může znamenat ve finále i několik hodin zbytečného času, který strávíte dohledáváním případných chyb. Tím nechci říct, že použití pouze částečně parametrických modelů nemá své oprávnění. Může se jednat například o složité tvarové součásti u nichž je použita například neparametrická geometrie v oblasti ploch. Musíme si ovšem uvědomit, že takto vytvořený model by měl vždy modifikovat jeho tvůrce, jedině on ví, jak byla navržena topologie modelu a které objekty jsou z hlediska modifikace kritické.

Typické hlášení v sestavě způsobené změnou vazební geometrie součásti

S problémem úrovně geometrického určení konstrukčních prvků úzce souvisí volba složitosti definičních geometrických prvků. Pěknou ukázkou je například použití Mirror vazeb na úrovni náčrtů nikoli na úrovni prvků. Obecně platí, že čím je jednodušší definice prvotního náčrtu, tím je snadnější pro vašeho kolegu následná modifikace a stráví výrazně méně času analýzou topologie modelu.

Související články: