Tvorba drážek v dělící rovině
Tvorba drážky procházející dělící rovinou odlitku skříně je typickou úlohou, kterou již nemůžeme řešit snadno pomocí přednastavených konstrukčních prvků, ale musíme využít obecnějších funkcí Autodesk …
Tvorba drážky procházející dělící rovinou odlitku skříně je typickou úlohou, kterou již nemůžeme řešit snadno pomocí přednastavených konstrukčních prvků, ale musíme využít obecnějších funkcí Autodesk Inventoru. Ten poskytuje pro řešení této úlohy dvě základní možnosti, kterých využití je na volbě uživatele:
-Vytvoření drážky pomocí profilu a následné rotace
-Vytvoření drážky pomocí prvku uloženého v obsahovém centru
V dnešním článku si popíšeme obecnější postup, kterým je vytvoření drážky pomocí rotovaného konstrukčního prvku. Základem pro úspěšnou realizaci této úlohy je správné umístění definičního profilu konstrukčního prvku, který je nutné umístit do náčrtové roviny procházející dělící rovinou, případně na ni kolmou. Další možností je vhodná volba umístění pomocné pracovní roviny procházející osou součásti.
Na obrázku vidíme první z těchto možností. Pracovní rovina je proložena dělicí rovinou součásti a současně prochází osou rotace budoucí drážky.
Náčrt drážky definovaný pomocí parametrů
Drážky tohoto typu se používají například pro uložení těsnění, případně ložisek. Pro zajištění správného uložení daného normou nebo předpisem jsou drážky tolerovány. Obecně ovšem tato tolerance nehraje při tvorbě modelu žádnou roli. Nejběžnější postup při tvorbě modelů je definice jejich rozměrů na jmenovitých hodnotách. Výsledné tolerance a stupně přesnosti se předepisují až značkami na výkresové dokumentaci.
Nastavení rotace profilu kolem osy v dělící rovině
Vlastní rozměry drážky jsou definovány pomocí rozměrových parametrů v náčrtové rovině. Nedoporučuji příliš zahrnovat do prvotního náčrtu případná zaoblení na čelech drážky, ty lze kdykoli doplnit pomocí konstrukčního prvku rádius. Jejich zahrnutí jako součást tvořícího profilu zbytečně komplikuje profil a zvyšuje možnost vzniku chyb. Při definici profilu nesmíme zapomenou také na fixaci jeho polohy vůči geometrii součásti.
Po zdárném konstrukčním řešení profilu drážky je nutné definovat osu rotovaného konstrukčního prvku. Tu lze nejlépe vytvořit jako promítnutí hlavní osy vrtané díry do náčrtové roviny. Vznikne tak referenční geometrie osy, asociativně svázaná s původní osou vrtané díry. Výhodou tohoto řešení je provázání změn polohy vlastní díry s polohou drážky.
Finální tvar drážky
Pokud jsou tyto konstrukční prvky využívány průběžně je vhodné za pomocí generátoru iPrvků jejich uložení do obsahového centra. Variabilita těchto prvků je čistě na volbě uživatelů a je prakticky totální. Můžete ukládat buď prvky s fixními rozměry, nebo prvky částečně případně plně parametrické. Výhodou tohoto řešení je především rychlost vytvoření příslušné geometrie.
Vytvoření iPrvku