Využívejte sdružených funkčností při modelování součástí

Jednou z velmi pěkných vlastností Autodesk Inventoru je to, že prakticky láme bariéry mezi zpracováním ploch a těles. Nejen, že se tím usnadňuje a urychluje práce v aplikaci, ale výrazně se omezuje množství obslužných prvků. Tato zdánlivě metodická záležitost má v důsledku, ale ještě navíc možnost využívat kombinace těchto funkcí při řešení topologie modelu.

Pro naši ukázku jsem zvolil jednu z pěkných aplikací příkazu sdružujícího v sobě funkčnost odsazení obecné plochy (plošného ofsetu) a příkazu vysunutí plochy do prostoru. Právě tato funkce může být tápajícím uživatelům důkazem efektivity práce s kombinovanými funkcemi, které jsou k dispozici v Autodesk Inventoru.

Definice odsazení plochy součásti

Aplikace při vlastním generování ofsetu vychází z povrchu objemové součásti a drží si jako referenci povrch modelu, který je tvořen obecnou plochou vytvořenou šablonováním spline křivek. Vzniká tak jistá prezentace NURBS plochy, která je základem pro plošný ofset.

V případě nesdružených funkčností získáte v aplikaci pouze další plochu vytvořenou a upravenou podle příslušné ekvidistantní vzdálenosti. I tuto možnost můžete v Autodesk Inventoru využít, ale pro nás je v tuto chvíli zajímavější především možnost přímého generování objemového „meziprvku“, jinak velmi obtížně vytvořitelného. Ten je hraničně omezen opět odpovídající NURBS plochou. Objemový meziprvek je při tom zcela homogenní a je jej možné dále zpracovávat pomocí běžných editačních nástrojů. V našem příkladu jsme využili příkazu pro konstrukci zaoblení.

Sdružené funkce pro práci s plochami a tělesy v Autodesk Inventoru, jsou jednou z ukázek efektivního řešení aplikace, která se snaží vyjít vstříc uživatelům s minimálními znalostmi a poskytnout jim možnost rychlého startu. Jsou důkazem opravdu „jednodenní produktivity“, která hraje velmi podstatnou roli při využití aplikace pro efektivní a produktivní navrhování.

Definice zaoblení na odsazeném prvku