Udělejme si jasno v modelovacích technikách

Uživatelé 3D aplikací jistě znají typickou situaci, ke které dochází především u převzatých součástí, případně u jejich kooperativně realizovaných objektů. Model je proveden správně z hlediska rozměrů a geometrie, ale topologie a přístupy použité při vytváření konstrukčních prvků jsou realizovány jiným postupem, odlišným od vašich postupů. Právě tato zdánlivá maličkost může v konstrukci výrobků znamenat poměrně výrazné ztrátové časy.

Pokud potřebujete například modifikovat určitou geometrii, nezbude vám nakonec nic jiného, než strávit často i desítky minut listováním v objektovém stromu a kontrolou zvolených postupů. Následky nevhodně zvolené modifikace mohou mít navíc často katastrofický dopad na topologii modelu, případně totální rozpad jeho umístění v sestavě.

Ukázkový přístup – vytvoření pomocné pracovní roviny v dané vzdálenosti

Systematický přístup k modelování součástí a sestav je základem každé úspěšné realizace týmově řešeného projektu. Na jeho začátku projektu s nástupem 3D technik již nestačí pouze stanovit pravidla pro organizaci a technické provedení projektu, ale je velmi vhodné vytvořit pro vaše partnery „seznam černých technik“, které tvoří jádro zakázaných postupů výrazně komplikujících modifikace součástí a sestav. Samozřejmě názory na použité techniky se mohou lišit.

Typická ukázka je zobrazena na obrázcích. První postup využívá netradičního přístupu tvorby odsazení povrchu součásti pomocí promítnuté geometrie. Druhý je realizován pomocí standardního příkazu Autodesk Inventoru pro tvorbu zesílení. Z tohoto příkladu je zřejmé, že je vhodné vždy preferovat pro zjednodušení topologie modelu co možná v největší míře referenční příkazy aplikace a na tyto vždy primárně aplikovat. Snadnější je pak nejen modifikace konstrukčního prvku, ale také jeho analýza pomocí prohlížeče součástí.

Ukázkový přístup – projekce geometrie náčrtu pro vytvoření odsazení vysunutím

Stanovení určitých pravidel pro modelování součástí nemá samozřejmě dopad pouze na vlastní tvorbu součástí v Autodesk Inventoru. Poměrně výrazný efekt má sjednocení postupů modelování používaných při řešení projektu také pro tvorbu sestav. V této oblasti bych uvedl například typickou „nectnost“ začínajících uživatelů, kteří často v minimální míře využívají příkazu pole pro konstrukci děr. Individuální vložení dvacítky šroubů do samostatně modelovaných děr pak může být poměrně zdlouhavou činností. Využití pole poskytuje vložení globální.

Alternativní přístup – odsazení konstrukčního prvku vytvoření pomocí příkazu zesílení

Vytvoření pro modelování je tedy jedním z možných přístupů, jak eliminovat případné problémy a nejasnosti při realizaci projektu. Samozřejmě se nemůže jednat o dogmatický předpis, spíš o závazná doporučení jak typické situace při modelování součástí řešit.