Pozor na pořadí konstrukčních prvků

Tvorba modelů součástí je jednou z oblastí, kde může být často dosaženo stejného výsledku řadou postupů. Typickou ukázkou může být například konstrukce pomocí náčrtů a pomocí připravených konstrukčních prvků, nebo tvorba rotačních součástí pomocí profilové rotace a alternativního stavění modelu pomocí válců, drážek a sražení. Tato specifika modelování mohou být ovšem v praxi poměrně výraznou překážkou v snadné modifikovatelnosti součástí, případně v řešení týmové spolupráce.

Řada společností si při subdodavatelské konstrukci dokonce definuje tzv. „seznam zakázaných postupů a modelovacích technik“. Osobně jsem se s tímto požadavkem setkal již několikrát a ve většině případů vycházel vždy ze zdůvodnění jisté tradice, případně interních zvyklostí.

Nevhodně zvolené pořadí konstrukčních prvků

Poměrně častým požadavkem je předefinované uspořádání konstrukčních prvků v objektovém stromu. Tento požadavek není samoúčelný. Jedná se o poměrně strategické rozhodnutí kdy a v jakém místě tvorby modelu vytvoříme určitý konstrukční prvek. Obecně lze říci, že se do závěru objektového stromu umísťují vždy konstrukční prvky, které na modelu vytváří nevýrazné tangenciální hrany, případně se jedná pouze o „kosmetické“ změny geometrie.

Typickou ukázkou je například definice zaoblení, které vytváří na součásti řadu hran, které pak sice mohou být využity pro vytvoření rozměrové vazby, případně promítnuté konstrukce. Tyto hrany jsou ale prakticky velmi obtížně měřitelné a jejich i minimální modifikace může způsobit v návaznosti na jiné konstrukční prvky často i rozsáhlé konstrukční problémy.

Ideálně zvolené pořadí konstrukčních prvků