Osvojujeme si Autodesk Inventor

Modelování je v oblasti navrhování a konstrukce zcela novým přístupem, který je prakticky kompletně ovlivněn úrovní vývoje výpočetní techniky v posledních přibližně dvaceti letech. Nejedná se o pouhou změnu vyjadřovacích prostředků, ale o zcela nové postupy a metodiku technického navrhování. Především v posledních deseti letech patří modelování mezi stále oblíbenější nástroje při vytváření projektu nových, případně inovovaných výrobků.

Tvorba digitálních modelů součástí je postupem, který zcela radikálně mění také vlastní podstatu technického návrhu. Ten není již pouze skupinou čar bez dalších vazeb, ale poskytuje zcela komplexní popis nového výrobku z hlediska jeho skutečné geometrie, fyzikálních a mechanických vlastností. Takto realizovaný model může být využit dále pro návrh technologických operací a simulačních procesů. V řetězci správy životního cyklu výrobku pak modelování umožňuje vytvářet virtuální výrobky ještě před jejich skutečnou výrobou.

Vstupní znalosti a finální efekt školení

Velmi kritickou fází v osvojení modelování je změna myšlení z roviny do prostoru. Tento krok může být pro některé studenty velmi intuitivní a přirozený, pro jiné naopak velmi složitý a problematický. Musíme si uvědomit to, že již od základní školy učíme žáky přemýšlet výhradně v rovině papíru. Myšlení typu „chceš-li součást vyrobit, musíš si představit hlavní pohledy, řezy apod.“ může být v této úvodní fázi velmi problematické.

Modelování je ze své podstaty v současnosti plně digitální technologií. Tento aspekt při školení znamená nutnost osvojení jak základů teorie modelování, tak zcela nových funkčností aplikací. Osvojení modelování by mělo úzce navazovat na vstupní znalosti technického kreslení, normalizace a práce s objekty ve vektorových 2D systémech.

Ukázky vzorových prací pro školení Inventoru

Osvojení aplikací pro modelování má svá určitá specifika. Z pohledu metodiky se jedná především o zásadní změnu myšlení konstruktéra proti 2D navrhování. Výkresová dokumentace již nevzniká jako primární, ale jako sekundární produkt návrhového procesu. Je nutné si ovšem uvědomit, že výkres tvoří v minimálně 75% případů požadovaný výstup. Proto nesmíme zapomínat ani na standardní postupy 2D konstrukce. Za ideální vstup do výuky 3D adaptivního modelování jsou proto znalosti technického kreslení, norem a částečně 2D konstrukce.

Úvod – základní seznámení s problematikou parametrického a adaptivního modelování.

Než začnete – seznámení s pracovním prostředím aplikace. Zobrazení topologie modelu v Prohlížeči součástí. Nástroje pro řízení pohledu.

Konstrukce náčrtů – teorie práce v soustavách pracovních a rovin, os a bodů. Konstrukce náčrtů pomocí geometrických vazeb a parametrických kót.

Modelování součástí – modelování součástí pomocí parametrických náčrtů a konstrukčních prvků. Adaptivní modelování součástí řízených geometrií sestavy.

Součásti z plechu – modelování součástí z plechu. Charakteristika problematiky modelování a optimalizované nástroje pro zpracování součástí z plechu.

Modelování sestav – řešení stupňů volnosti součástí v sestavách. Nástroje a metodika  pracování podsestav a sestav.

Adaptivní modelování – efektivní postupy tvorby a generování variantních součástí a sestav pomocí adaptivního modelování s minimalizací matematických vztahů.

Svařované sestavy – modelování svařovaných sestav. Tvorba základní sestavy, přípravné operace pro svařování a následné obrábění.

Animace – animace montážních postupů pro řešení složitých a problematických montážních uzlů. Definice pohybových uzlů rozpadu sestav.

Tvorba výkresů – tvorba výkresové dokumentace součástí a sestav. Pohledy, řezy, nástroje pro kótování.

Potrubí a rozvody – nástroje pro tvorbu oborově zaměřených konstrukčních prvků (potrubí, kabely, apod.).

Design Accelerator – nástroje pro podporu inženýrských výpočtů, generování součástí a řešení konstrukčních uzlů.