portál uživatelů
softwarů Autodesk

Vytváříme podsestavy v Autodesk Inventoru

Strojírenství

Realizace rozsáhlejších projektů pomocí 3D navrhování má svá určitá specifika. Zřejmě tím nejpodstatnějším je striktní rozdělení modelů do jednotlivých součástí, které jsou ukládány v projektu. T…

Vytváříme podsestavy v Autodesk Inventoru

Realizace rozsáhlejších projektů pomocí 3D navrhování má svá určitá specifika. Zřejmě tím nejpodstatnějším je striktní rozdělení modelů do jednotlivých součástí, které jsou ukládány v projektu. Tento přístup se podobá využití externích referencí při 2D navrhování, ale je metodicky propracovanější a s využitím PDM řešení, například Autodesk Vault může být i velmi efektivní a flexibilní.

Na počátku zpracování jakéhokoliv projektu je ale nezbytně nutné stanovit určitá pravidla a postupy, které postupně vedou k realizaci kompletního modelu. Jedná se především o optimální rozdělení sestavy na podsestavy a dílčí konstrukční uzly. Každý z těchto uzlů je pak navrhován jako samostatný celek a distribuován podle interních pravidel vývojovému týmu.

Pro stanovení optimálního rozložení součástí do podsestav můžeme vycházet z několika základních hledisek:

hodinové kapacity jednotlivých vývojových týmů

úroveň rozpracovanosti dílů z minulých zakázek

množství a dostupnost normalizovaných a nakupovaných součástí

rozvrstvení výrobního programu mezi jednotlivé dodavatele a subdodavatele

Pro zjednodušený příklad je volena na následujících obrázcích sestava složena s několika samostatných podsestav.

Podsestava základny sešívačky

Autodesk Inventor disponuje jednoduchým přístupem k řešení podsestav složených se součástí navrhovaných a subdodávek v řadě výměnných formátů. Vlastní podsestavy jsou vytvářeny obdobně jako sestavy v adresáři příslušného projektu. Musíme mít vždy na paměti, že rozložení projektu do adresářové struktury je zcela zásadní a kritické rozhodnutí. V praxi se osvědčuje hned několik přístupů:

Umístění projektu do jediného složek – je výhodné pouze u jednoduchých sestav a podsestav přibližně do 50 dílů, normalizované díly jsou ukládány tamtéž.

Umístění projektu do oddělených složek pro navrhované díly a normálie – velmi často využívaný přístup u jednodušších sestav, který zaručuje využití standardního „packu“ normalizovaných součástí, které jsou k dispozici pro všechny části projektu.

Rozložení projektu na podsestavy v separátní struktuře složek – ideální řešení, které zohledňuje nejen umístění společného archivu normalizovaných součástí, ale také možnost jednoduché správy podsestav a sestav. U tohoto přístupu musí ovšem jediný správce projektu předem stanovit jeho strukturu.

Každý z výše uvedených postupů je vhodný pro jinou situaci a řešený problém. Vzhledem k rozvoji projektové kooperace a spolupráce se subdodavateli, lze ovšem předpokládat, že ideálním řešením pro definici rozložení projektu je právě uvedená třetí alternativa. Ta splňuje požadavky jak z hlediska přehlednosti, tak jednoduché „dělby práce“. Výrazným pomocníkem v této oblasti může být opět Autodesk Vault. Ten může být poměrně jednoduchým pomocníkem nejen ve správě vytvářených projektů, ale také bezpečným kontejnerem zabraňujícím zcizení a zneužití dat.

Pohyblivá čelist sešívačky a její úhlová vazba

Z hlediska vlastního zpracování podsestav je přístup volený v Autodesk Inventoru velmi intuitivní. Každá podsestava se při vkládání chová jako samostatná součást. To znamená, že z hlediska nadřazené sestavy má opět pouze šest stupňů volnosti, které postupně fixujeme pomocí vazeb. Vnitřní vazby v podsestavě a řešení jednotlivých dílů není pro tvorbu nadřazené sestavy rozhodující.

Pro snadnou modifikaci jednotlivých konstrukčních uzlů, ale musíme mít v Autodesk Inventoru vždy na paměti, že produkt disponuje komplexními adaptivními technikami. Ty spočívají ve vzájemném řízení geometrie a rozměrů součástí okolními součástmi, jiné podsestavy nevyjímaje. V případě, že právě tyto schopnosti produktu budou využívány při řešení rozsáhlejšího projektu je vhodné vždy distribuovat nejen vlastní vytvářenou podsestavu, ale také komponenty ovlivňující adaptivně její rozměry a geometrii. Obecně bych ovšem adaptivním vazby mezi podsestavami příliš uživatelům nedoporučil. Mohou vytvářet složité vazební podmínky, které mohou výrazně znepříjemnit individuální modifikaci sestavy, případně podsestav.

Finální sestava sešívačky