Vrtání otvorů v pozičních rovinách

Dnešní příklad věnujeme problému, se kterým se setkáme při modelování otvorů v pozičních rovinách. Za poziční pomocnou rovinu považujeme takovou, která je definována pomocí definiční geometrie a vlastní pracovní roviny. Typickou ukázkou je definice roviny řízené pozičním náčrtem, který ovlivňuje její tangenciální pozici. V této rovině jsou následně umístěny náčrty definující pozici středů vrtaných otvorů.

Řídící náčrt s řízenou pracovní rovinou

Autodesk Inventor obsahuje velmi užitečnou funkci, která není do jisté míry jeho nápovědou mapována, ale můžeme ji využít právě v těchto případech. Pro definici řízené poziční roviny pomocí náčrtu je nutné předem na čele součásti vytvořit řídící náčrt. Ten je tvořen fixní úsečkou vedoucí ze středu čela rotační součásti na úroveň kvadrantu. Takto získaná, plně geometricky určená reference slouží pro vytvoření úhlové vazby další úsečky v jejíž vrcholu je umístěn bod. Právě tento bod a jeho pozice na obvodu rotační součásti, má kritický význam pro umístění tangenciální poziční roviny.

Výraznou výhodou popisovaného řešení je především velmi snadná modifikace polohy otvorů, případně jiné geometrie fixované pomocí poziční roviny. Prakticky stačí pouze upravit polohu (úhel) úsečky a provést aktualizaci modelu. Veškeré otvory jsou natočeny do příslušných poloh, bez nutnosti složité úpravy jejich pozice.

Definice pozice děr pomocí bodů a projekce

Velmi výhodnou vlastností takto definovaných otvorů je také možnost jejich zrcadlení kolem fixních, případně pozičních rovin. Lze takto řešit problémy, kdy pro vytvoření dalších obvodových otvorů nedostačuje již příkaz pole (zrcadlená pozice geometrie otvoru). Na následujícím obrázku je uveden příklad uvedené operace.

Zrcadlení prvku „z druhé strany“