Originál vs. napodobenina
Používání programů, jež nepoužívají originální DWG knihovny, přináší rizika, že data budou nekompletní, mohou vypadat jinak než v originále a z toho lze vyvodit celou řadu plynoucíchproblémů…
Používání programů, jež nepoužívají originální DWG knihovny, přináší rizika, že data budou nekompletní, mohou vypadat jinak než v originále a z toho lze vyvodit celou řadu plynoucíchproblémů. Ty mohou jít od prostého nedorozumění až např. po penále kvůli špatně provedené zakázce, jejíž dokumentace nebyla zobrazena tak jako v originálním programu. Nákupu software by měl předcházet uvážlivý výběr, a hledisko 100% kompatibility patří v seznamu požadavků na první místa. Malá otázka, co působí důvěryhodněji: originální značková obuv nebo napodobenina z tržnice pod heslem „čím více pruhů, tím více Adidas“? Je cena software jediné správné kriterium při výběru? Jaké jsou možné ztráty z nespolehlivého software?
Programy používající pro práci s DWG technologie jiné než od Autodesku by měly být před nákupem podrobeny důkladné analýze kompatibility. Na základě výsledků testů nelze očekávat 100% kompatibilitu mezi produkty Autodesku a jinými výrobci. Samozřejmě do určité míry budou výkresy z ne-Autodesk aplikací čitelné. V tomto směru jde o víc, jde o naprosté spolehnutí se na dodanou výkresovou dokumentaci, jde o přenos do dalších aplikací. Nejen samotný AutoCAD, ale např. Architectural Desktop, Mechanical Desktop a další, se kterými si ne-Autodesk aplikace neporadí vůbec. Jde o důvěryhodnost směrem k odběratelům, dodavatelům, protože jen málokdo si může dovolit luxus nikdy s nikým na ničem nespolupracovat. A spolupráce bez výměny dat v dnešní době již není možná.
Formát DWG pod drobnohledem
Každý počítačový program má některé charakteristické vlastnosti. V řadě případů je úroveň využití programu dána zdánlivými maličkostmi. Mezi ně může patřit i důkladnější znalost formátu daného programu. Vysvětluje totiž, proč program např. v kritických situacích reaguje právě určitým způsobem. I formát AutoCADu, tj. DWG má některé vlastnosti, které je dobré znát.
Odtud potud – neboli vektor
AutoCAD je stejně jako všechny ostatní CAD programy program vektorový. Co to znamená? Vzpomeňme si na školní léta, a hodiny matematiky a geometrie, kdy jsme se možná poprvé mohli setkat se slovem vektor. Jde o geometrický útvar (a to jsou ve výkresech AutoCADu prakticky všechny), jenž je určen počátkem, směrem a velikostí. Často je vektor popsán několika komponentami v tzv. souřadnicovém zápisu, který závisí na použitém systému souřadnic, samotný vektor je ale objekt, jehož vlastnosti na použitém souřadnicovém systému nezávisí. Souřadnicový systém je opět velmi důležitým znakem AutoCADu, a vychází ze zaužívaných definic matematiky a geometrie. Lze tedy říci, že znalosti těchto vědních oborů pomohou pochopení programu a naopak, jak je řečeno v úvodu, znalost formátu programu napomůže jeho použití.
Uvnitř souboru DWG jsou tyto vektoru ukládány do tabulek, nebo lépe, do mnoha mezi sebou propojených tabulek. To je znak typický pro databáze, což je to stejné, mnoho tabulek obsahující propojení, relace, a proto se často používá pojmu „relační databáze“. Každý DWG soubor je takovou relační databází, obsahuje tabulky např. hladin, barev, souřadných systémů a samozřejmě samotných vytvářených objektů – vektorů. Tyto objekty jsou mezi sebou propojeny, například věta v databázi objektů DWG v případě obyčejné úsečky odkazuje na tabulku hladin, tabulku barev, typů čar atd. Tato úsečka může být součástí třeba bloku, a stane se tak opět formou odkazu – relace. Tento způsob výpočtu dává programům schopnost pracovat s vysokou přesností, na několik desetinných míst (v případě AutoCAD až na 16 desetinných míst), která je pro technickou dokumentaci nutná. To jen na připomenutí rozdílu od tzv. rastrových programů, které rovněž zpracovávají grafiku. Tam jsou však data uložena jako pouhé body – pixely, které nelze nijak vektorově zpracovat. Tato zdánlivá nevýhoda má vyvážení v podobě mnoha jiných předností – ty potom takové programy předurčují pro jiné oblasti použití – fotografie, obrázky a podobné druhy dat. Ale zpátky k vektorům. AutoCAD má tak dvojí reprezentaci dat výkresu, jedna interní, vektorová, tj. ta kde probíhají výpočty a druhá externí, bitmapová – rastrová, tj. ta, kterou vidíme na obrazovce či po vytištění na papíru. Na obrazovku totiž v současných technologiích nelze poslat vektory přímo k zobrazení, program či grafická karta musí provádět převod mezi těmito typy dat. Převod probíhá ve většině případů nepozorovaně: při ukládání a otvírání (tvorba a zobrazení náhledu výkresu), při práci s obrazovkou (zoom, pan) a např. při regeneraci. Pokud program vypíše hlášení „regeneruji výkres“, můžeme si připomenout, že vlastně v tu chvíli se „baví“ převodem vektorů na rastr. Tyto znalosti se budou hodit dále, např. obnovení poškozených výkresů.
Obnovení poškozených souborů
Pokud dojde při běhu programu k chybě, může současně s tím dojít k poškození datových souborů. Při práci je totiž soubor načten do paměti (RAM) a teprve při řádném uložení dojde k zápisu a korektnímu uzavření souboru na pevný disk. Při neobvyklém ukončení, „vytuhnutí“ programu apod. zůstane soubor na disku ne zcela korektně ukončen. AutoCAD disponuje několika mechanismy obnovy takoto poškozených souborů. Kromě dalších metod je možné použít záložních souborů. AutoCAD při ukládání DWG původní soubor zálohuje pod stejným jménem s koncovkou BAK. V případě problému při ukládání, nebo při nechtěném uložení, tak lze přepsáním koncovky BAK na DWG získat původní soubor. Soubory SV$ vytváří AutoCAD při automatickém zálohování (pokud ho má nastaveno) a zůstávají na disku pouze pokud se program neukončí korektně. Začátek jejich názvu je shodný s názvem DWG a i jim lze přepsat koncovku a získat tak soubor DWG. Nová verze 2008 je schopna obnovit i tzv. externí reference, tedy výkresy, které jsou k hlavnímu výkresu připojeny či podloženy.
Tip:
Někdy jsou poškozena pouze rastrová data, která program obnovuje při otvírání výkresu, nikoli samotná vektorová databáze. Přesto ještě není vše ztraceno. Stačí ve vhodnou chvíli (to chce zkoušet ? při otevírání, těsně před tím, než AutoCAD vypíše „regeneruji výkres“ (už víme proč), stisknout klávesu Esc. Tím se přeruší obnova zřejmě poškozeného rastru pro obrazovku. Výkres je záhodno ihned uložit (bez zoom a pan), navíc třeba do starší verze DWG, a po znovu otevření je výkres zpravidla opraven. Sice může dojít k určité změně dat, ale lepší alespoň něco než výkres kreslit celý znova.
Formát DXF
Prakticky po celou dobu existence AutoCADu a jeho DWG existuje i formát DXF, jež svůj název dostal od Drawing Interchange Format nebo Drawing Exchange Format. Anglické slovo Change znamená výměnu, v tomto pojetí výměnu dat mezi různými, především CAD programy. Dnes se pro výměnu dat z nejrůznějších důvodů používá i samotný DWG formát, ale stále je DXF v mnoha ohledech nenahraditelný. DXF byl uveden hned s první verzí AutoCADu v roce 1982 s úmyslem poskytnutí představy zobrazení dat výkresu v textové podobě, narozdíl od DWG, jehož specifikace nebyla nikdy Autodeskem uveřejněna. Od verze R10 DXF podporuje textovou i binární podobu souboru (DXB). Textová podoba zabírá oproti DWG podstatně větší místo na disku, lze omezit kompresí např. do formátu ZIP.
Tabulka struktura DXF souboru. Uvedené názvy odpovídají názvům v anglickém jazyce.
Takto máme lepší představu, co to vlastně program provádí a co se skrývá za každým výkresem.
Ukázka prázdného platného souboru typu DXF
Jsou vidět hlavičky pěti hlavních sekcí, ukončení jednotlivých sekcí a ukončení celého souboru sekcí EOF. Ukázku lze provést v libovolném textovém editoru či prohlížeči.
0
SECTION
2
HEADER
0
ENDSEC
0
SECTION
2
TABLES
0
ENDSEC
0
SECTION
2
BLOCKS
0
ENDSEC
0
SECTION
2
ENTITIES
0
ENDSEC
0
EOF
Pochopitelně, jde o velmi zkrácenou verzi, zcela prázdný výkres bude mít ve formátu DXF 2007 několik set řádků.
Závěr
Do formátu DWG nelze tak jednoduše nahlížet jako do souboru DXF. Kdo však má zájem o detailní popis DXF, může si ze internetových stránek Autodesku stáhnout specifikaci v podobě manuálů (PDF). Pro CAD programátory řešící výměnu dat je to dokonce něco jako povinná četba. A my ostatní? Víme, že programy vycházejí z často velmi elementárních poznatků a že se vyplatí je znát a respektovat.
Fotografie přímého předchůdce AutoCADu, tzv. „INTERACT CAD system“, z roku 1978. Použitý hardware je počítač S-100 s duálními 8″ floppy disketami, a obrazovka s rozlišením 640×480 pixelů. Vstup obstarával digitizér Houston Instruments a terminál Televideo. Značka použitého plotru je neznámá, pouze je vidět, že používá pera Rapidograph, která nasazovaly společnosti HP i Houston Instrument.
