Pravidla pro tvorbu dokumentace v Autodesk Inventoru podle technických norem, 1. díl

Pravidla pro tvorbu výkresové dokumentace

Technický výkres je základním dokumentem při návrhu nového výrobku nebo projektu. Je souborem informací vyjádřených na určitém nosiči informací v souladu s normalizovanými pravidly, musí být tedy vždy vypracován podle určitých zásad. Technické výkresy využíváme v celé řadě oborů, pro které mají charakteristický obsah. Každý obor má svá určitá specifika, která svým způsobem určují obsah výkresové dokumentace. Proto existují vedle obecných norem pro technické výkresy i konkrétní normy např. pro kreslení výkresů ve strojírenství, stavebnictví, elektrotechnických schémat apod.

V současné době se dá říci, že ve většině případů budeme tvořit výkresy i u objektů, které byly vymodelovány v parametrických modelářích. Může se jednat o výkresy, které budou obsahovat veškeré výrobní a kontrolní náležitosti nebo o výkresy, které budou mít pouze význam kontrolní vzhledem k ověření správnosti parametrů tvořených modelů.

V Autodesk Inventoru je k dispozici modul pro tvorbu výkresové dokumentace, pomocí kterého se dostaneme do prostředí vybaveného nástroji vhodnými pro vytvoření výkresových pohledů, zápis poznámek a vložení značek. Základem je samozřejmě předem vytvořený model součásti nebo sestavy dílců.

Formáty výkresů

Formáty výkresů jsou určeny normou ČSN ISO 5457. Tato norma určuje rozměry výkresových listů a předtisků všech druhů technických výkresů používaných v průmyslu a ve stavebnictví pro kreslení klasické, kopírování a vykreslování na plotterech. Norma definuje tři řady formátů výkresových listů:

·Formáty ISO-A se používají přednostně, jedná se o základní doporučenou řadu rozměrů. Na formátu A4 se popisové pole umísťuje dolů na kratší stranu (obr. 2.3a). Na formátech A3 až A0 se popisové pole umísťuje do pravého dolního rohu kreslící plochy (obr. 2.3b). Formáty A3 až A0 je dovoleno používat pouze horizontálně orientované.

·Prodloužené formáty jsou definovány násobky 3, 4, 5 základní šířky (210mm) formátu A4, případně násobky 3, 4 základní výšky (297mm) formátu A3. V případě, že je to nezbytně nutné, můžeme tedy využít prodloužených formátů A4x3 (297×630), A4x4 (297×841), A4x5 (297×1051), nebo A3x3 (420×891) a A3x4 (420×1189).

·Zvlášť prodloužené formáty jsou vytvořeny opět násobkem šířky pro formát A4 a výšky pro ostatní formáty řady ISO-A. Používají se pouze výjimečně. Příkladem může být formát A4x6 (297×1261).

Formát výkresů volíme vždy s ohledem na přehledné zobrazení objektů a dostatečnou rozlišitelnost výkresu. Směr čtení výkresu je shodný se směrem čtení popisového pole.

 

Rozměry výkresových formátů ISO-A

Formát výkresů volíme vždy s ohledem na přehledné zobrazení objektů a dostatečnou rozlišitelnost výkresu. Směr čtení výkresu je shodný se směrem čtení popisového pole.

Úprava výkresových listů 

Při tvorbě výkresové dokumentace musíme dodržovat nejen velikost výkresu, ale řadu dalších pravidel. Norma předepisuje prvky na výkrese, které jej identifikují, umožňují snadnou orientaci a slouží pro porovnávání přesnosti originálu s kopií.

 

Úprava výkresového listu

Náležitosti výkresového listu jsou:

·Popisové pole musí obsahovat každý technický výkres. Popisové pole se umísťuje do pravého dolního rohu kreslící plochy a jeho délka je maximálně 170 mm. Více informaci najdete v kapitole „Konstrukční dokumentace“.

·Oříznutý formát je zobrazen souvislou tenkou čarou. Tato čára společně se značkami pro oříznutí určuje velikost formátu výkresového listu.

·Kreslící plocha je zobrazena souvislou tlustou čarou a umístěna tak, aby po oříznutí formátu vznikl okraj o šířce 20 mm vlevo a 10 mm vpravo, nahoře a dole. Levý okraj se využívá pro svázání výkresů do složky.

·Souřadnicová síť usnadňuje orientaci a určení polohy objektů na výkrese. Dělí kreslicí plochu na pole, která jsou označena shora dolů písmeny velké abecedy a zleva doprava číslicemi. Písmena a číslice jsou kreslena tenkou čarou a jejich velikost je 3,5 mm. Síť se umísťuje po všech stranách kreslící plochy, u formátu A4 pouze nahoře a vpravo. Délka polí je 50mm a je měřena od středících značek, šířka 5 mm.

·Značky pro oříznutí slouží k usnadnění oříznutí a kreslí se  ve všech rozích oříznutého formátu výkresu. Zvýrazněný roh má rameno dlouhé 10mm a tloušťku čáry 5 mm.

·Středicí značky slouží pro snadnější umístění výkresu při kopírování. Zobrazují se uprostřed délky každé strany oříznutého formátu. Doporučují se úsečky délky 15 mm, kreslené od rámečku souřadnicové sítě souvislou tlustou čarou.

Oříznutý výkresový list formátu A3 se všemi náležitostmi včetně rozměrů je zobrazen na následujícím obrázku.

 

Ukázka oříznutého výkresového listu formátu A3

Měřítka zobrazování 

Pro úpravu velikosti zobrazeného objektu na výkrese používáme měřítka, které udává poměr délkového rozměru objektu na originálním výkrese k délkovému rozměru stejného objektu ve skutečnosti.

Při volbě měřítka vycházíme z několika základních informací:

·účel a obsah výkresu

·složitost a hustota kresby zobrazovaného předmětu

·požadavek na čitelnost a přesnost zobrazovaných informací

Existují tři typy měřítek, které můžeme využít při tvorbě výkresové dokumentace:

·Skutečná velikost, tj, měřítko 1:1. Je předností, pokud to velikost zobrazovaného předmětu dovolí. Obrazy v tomto měřítku dávají nezkreslenou představu o velikosti objektu.

·Měřítko pro zvětšení 2:1, 5:1 apod. V tomto měřítku se většinou zobrazují malé objekty a tvarové podrobnosti.

·Měřítko pro zmenšení 1:2, 1:5 apod. V tomto měřítku se většinou zobrazují velké objekty.

 

Přednastavené hodnoty měřítek v Editoru stylů a norem

V Autodesk Inventoru můžeme přednastavit hodnoty měřítek v Editoru stylů a norem pro používanou normu kreslení. Tlačítkem Nový můžeme přidat nové měřítko a tlačítkem Odstranit můžete vybranou hodnotu vymazat.

Na výkresech zapisujeme měřítko hlavního obrazu na příslušné místo v popisovém poli. Pokud je u některých obrazů ve výkrese použito jiné měřítko, uvádí se u písmene vyznačujícího tvarovou podobnost, případně řez.

Druhy čar 

Čára je základním prostředkem pro zobrazování na výkrese. Každá čára je charakterizována svým uspořádáním, tedy jednotlivými prvky, kterými je čára tvořena, a tloušťkou.

Tloušťky čar rozdělujeme podle vzájemného poměru na čáry tenké, tlusté a velmi tlusté, přičemž platí:

tenká čára : tlustá čára : velmi tlustá = 1 : 2 : 4

příklad: 0,25mm : 0,5mm : 1,0mm

 

 

Typy a tloušťky čar v Editoru stylů a norem

V Autodesk Inventoru jsou typy čar a jejich tloušťky definovány v používaných hladinách. Styly hladin můžeme editovat, nebo vytvářet hladiny nové. Typy a tloušťky čar definujeme pomocí rozbalovacích seznamů po kliknutí na příslušnou položku v dialogu Editor stylů a norem. Hodnoty tloušťky čar se dají navíc přednastavit pro příslušnou normu v témže dialogu.

Písmo 

Písmo je společně s kresbou zobrazenou na výkrese základním prostředkem pro sdělování informace. Rozměry a tvar technického písma volíme s ohledem na zaručenou čitelnost výkresové dokumentace.

 

Nastavení stylu textu a ukázka písma ISOCPEUR

V Autodesk Inventoru můžeme přednastavit hodnoty výšky písma v Editoru stylů a norem pro používanou normu kreslení, měla by být odstupňována geometrickou řadou.

Geometrická řada výšek písma [mm] 
Výška odvozená od výšky velkých písmen  1,8  2,5 3,5 5  7  10  14  20

Pro výběr písma máme k dispozici širokou škálu fontu. Písmo by mělo být dobře čitelné a pokud možno podobné normalizovanému. Tomu v Autodesk Inventoru asi nejvíce odpovídá písmo ISOCPEUR.