Hledáme zajímavé projekty pro školení, 1. díl
Dostatek vhodných příkladů a cvičení je základem jakékoliv výuky a školení. Autodesk Inventor je svou metodikou tvorby projektu specifický produkt, který vyžaduje při školení často osobitý přístup zal…
Dostatek vhodných příkladů a cvičení je základem jakékoliv výuky a školení. Autodesk Inventor je svou metodikou tvorby projektu specifický produkt, který vyžaduje při školení často osobitý přístup založený převážně na modelování sestav. Jaké cvičení zvolit a jaké funkčnosti produktu na něm procvičit je vždy otázkou. Vzhledem k časté výuce a školení uživatelů „za letu“ přinášíme začínajícím uživatelům několik příkladů, které mohou být pro všechny dobrou inspirací a začátkem.
Pro první příklad, kterým lze podle zkušeností začít je souhrnem základních modelářských procedur a modelování v sestavě. Jedná se o model běžné sestavy plynového zapalovače, který se skládá z jedenácti tvarově méně náročných dílů vytvořených převážně pomocí vysunutí a rotace.
Prohlížeč součástí základem
Na začátku práce s jakýmkoliv parametrickým modelářem je nutné zvládnout práci s objektovým stromem (prohlížeč součástí). Vlastní tělo zapalovače je tvořeno konstrukčními prvky jejichž základem tvorby jsou převážně příkazy vysunutí, úkos a zaoblení.
Vytvoření těla zapalovače
Již při fázi tvorby těla zapalovače doporučuji uživatele upozornit na nutnost konstrukce technologické geometrie, pokud je vyžadována. U plastového vstřiku se jedná především o vytvoření úkosů a rádiusů usnadňujících vyjmutí výlisku ze vstřikovací formy. Tyto technologické prvky zatím ovšem nevytvářejte, zvládnutí příkazu pro vytvoření úkosu není pro začínající uživatele snadným krokem.
Klaďme důraz na přesnost s výhledem na výkresovou dokumentaci
Výrazná pozornost by měla být vždy věnována preciznímu provedení náčrtů a jejich správnému umístění. Cílem je především ovládnutí úrovně parametrizace náčrtu, přidávání geometrických vazeb a parametrických kót.
Ověření počtu chybějících parametrů
Ověřování počtu parametrů a vazeb je v poslední verzi produktu na požadavek zákazníků výrazně zjednodušeno. Nemusíte již pracně aktivovat dialogového panelu Automatické kótování, ale lze poměrně jednoduše počet chybějících parametrů a vazeb ověřit na spodní informační liště aplikace.
Velmi častým dotazem začínajících uživatelů je otázka nutnosti plné parametrizace náčrtů. Jednoznačná odpověď na tuto otázku prakticky neexistuje. Lze říci, že pokud se jedná o prvotní návrhy výrobků, bez vazeb na přesnou výkresovou dokumentaci, můžeme úroveň parametrizace lidově řečeno „ošidit“, ale musíme si uvědomit, že tato nepřesnost může být v budoucnu zdrojem nepříjemných chyb a problémů. Proto doporučuji směřovat uživatele již od počátku k požadavku plné parametrizace náčrtů.
Stavějte modely součástí postupně z jednodušších prvků
Tvorba parametrických modelů součástí je díky své pestrosti často problematická z hlediska stanovení jednotné metodiky a přístupů. Finální model by měl být vždy čitelný z hlediska topologie pro celý vývojový tým a nikoliv pouze pro jeho autora. Právě z tohoto důvodu doporučuji klást výrazný důraz na sjednocení postupů tvorby součástí a sestav. Již u první konstruované součásti zapalovače se může můžeme zdůraznit první dva z metodických požadavků.
Prvním je nutnost stavět modely součástí z jednodušších stavebních bloků. Jedná se o konstrukční prvky, které vždy vychází z triviálních náčrtů, u kterých lze snadno sledovat správnost jejich provedení, jejich přesnost a úroveň parametrizace. Postupné skládání součástí z takto připravených konstrukčních prvků může usnadnit pak při editacích a modifikacích řadu tvarově náročných změn.
Jednoduché až triviální konstrukční prvky
Model by měl být navíc vždy stavěn od referenčního tvaru, který je umísťuje v sestavě. Nedochází pak tak často při dodatečných modifikacích ke kolapsu geometrie a rozpadu vazeb sestavy. Referenční geometrie „drží“ součást v sestavě a všechny ostatní modifikace jsou prováděny více či méně uvnitř tohoto konstrukčního prvku.
Druhou ze zásad tvorby konstrukčních prvků je dodržení pořadí vytvářených zaoblení. Vždy by měly být umístěny, pokud je to možná až v závěru objektového stromu a to v pořadí od největšího k nejmenšímu.
Ukázka umístění zaoblení v závěru topologie modelu součásti