Modelujeme ložiskové těleso efektivně

Ložisková tělesa (domečky) jsou častým výrobkem strojírenského průmyslu. Používají se v řadě technických aplikací od malých produkčních strojů, až po rozsáhlé strojí celky v oblasti těžkého strojírenství. Jsou tedy i častým modelářských problémem v konstrukci, který může poměrně výrazně zdržet vývojovou práci na projektu.

Následující článek vznikl na základě diskuse nad problémem jak optimalizovat tvar ložiskového tělesa tak, aby byl co nejsnáze proveditelný a sloužil jako základ obecnější geometrie součástí generovaných pomocí technologie iPart.

  Tvar ložiskového tělesa s asymetrickými drážkami

Pro ukázku řešení problému je zvolena horní část ložiskového tělesa (víko), jejíž základem je válec opracovaný pomocí pracovních náčrtů. Dělicí rovinu ložiskového tělesa můžeme vytvořit buďsamostatných modelováním každé části ložiskového tělesa zvlášť. Efektivnější postup je ovšem vytvoření jediného polotovaru, případně kompletního modelu tělesa zvlášť, jeho rozříznutí pomocí tvarové plochy. Takto vytvořené dvě části tělesa je pak již možné uložit do samostatných součástí. Využití ploch pro tvorbu dělicích rovin již bylo popsáno v jiném článku AutodeskClubu, proto se nebudeme tímto problémem detailně zabývat.

  Prakticky jediná možnost jak vytvořit asymetrické drážky

Poměrně náročným úkolem pro začínající uživatele je vytvoření frézovaných drážek umožňujících v praktickém dopadu vkládání matic, případně šroubů a jejich utažení. Zřejmě nejkomplikovanější případ nastává, když jsou vybrání rozložena asymetricky vůči rovinám symetrie ložiskového tělesa. Zde není možné efektivně použít žádný z akceleračních příkazů Autodesk Inventoru a jednotlivá vybrání musí být vytvořena prakticky manuálně pomocí náčrtů. Potřebný náčrt je umístěn v samostatné rovině umístěné tangenciálně k povrchu válce. Konstrukce náčrtu je nejen pracná, ale může být zdrojem případných chyb. Nedoporučuji na úrovni tohoto náčrtu využívat vazeb zrcadlení, případně symetrie.

  Vytvoření vybrání s předpokladem symetrie

Postup tvorby modelu lze samozřejmě již při jeho návrhu zjednodušit a počítat již předem s optimalizací geometrie a tím i s výrazně snadnější parametrizací pro budoucí vzorový model iPart. První možností je sjednocení pozice vrtaných otvorů a tvarových vybrání vůči rovině symetrie ložiskového tělesa. Tato možnost výrazně zjednoduší tvorbu tvarových otvorů. Podmínkou pro zdárnou realizaci kompletní sady děr je existence pracovní roviny fixovaná vůči ose válcové plochy součásti a kolmé na dělicí rovinu ložiskového tělesa.

  Rovina symetrie ložiskového tělesa

Pro použití iPartů je samozřejmě ideální existence minima vstupních parametrů. Závěrečnou otázkou diskuse nad řešením koncepce modelu tedy zůstává, vhodnost použití různých průměrů upínacích otvorů. Pokud přistoupíme na změnu průměrů otvorů, můžeme je vytvořit již prakticky pouze násobným zrcadlením jediného otvoru a vybrání podél dvou rovin symetrie. Tento postup je samozřejmě i metodicky nejsnáze realizovatelný.

  Zrcadlené prvky