Jak na tvarově složité díly v Inventoru 2010?

Budeme se v něm snažit co nejvíce využít možností, které nám nabízí funkce pro tvorbu prvku šablonováním. Z karty křivek tak použijeme nejen průřezy, ale i trajektorie určující tvar šablonování mezi nimi. Na kartě podmínek pak vyřešíme vlastnosti špičky háku tak, aby odpovídal co nejvíce skutečnému tvaru.

Při modelování budeme vycházet z tabulky háku s dříkem, kterou zpracoval Ústav transportních zařízení.

Háky s dříkem jednoduché, tvar a rozměry výkovků dle ČSN 271902

Obrázek 1

Základní myšlenkou je vytvořit parametrický model kovaného háku tak, aby z něj později bylo možno snadno vytvořit tzv. isoučást. To nám v budoucnu umožní vybírat, nebo měnit velikost háku podle jeho nosnosti pouhým kliknutím myši.

Z obrázku 1 je patrné, že výsledný tvar nejlépe získáme tak, že vytvoříme šablonovaný prvek s trajektoriemi. Prvním krokem tedy je, vytvořit v náčrtu jedné ze dvou vertikálních rovin souřadného systému základní tvar háku. Vzhledem k tomu, že z něj chceme později vytvářet isoučást, je třeba rozumně používat 2D vazby i kóty tak, aby byl náčrt plně definován. Základem úspěchu také je, svázat s ním konstrukční roviny náčrtů všech uzavřených profilů. Veškeré změny rozměrů se tak přenesou i do nich a později nemůže dojít ke zhroucení modelu.

Obrázek 2

Obrázek 2 obsahuje zmíněný náčrt s vloženými pomocnými body na průsečících oblouků s osami tak, abychom jej mohli plně zakótovat. Úsečky a oblouky vnějšího tvaru háku byly změněny na konstrukční proto, aby zůstal i nadále cele definován a jeho vnitřní část tak mohla být použita jako první trajektorie šablonování. Pokud bychom to neudělali, byl by při výběru trajektorie vybrán celý obvod. Druhou trajektorii pak získáme promítnutím levé části do nového náčrtu ve stejné rovině a změnou na plné čáry. Ostatní konstrukční čáry (začátek háku, zlom válcové části a konec u špičky háku) použijeme k tvorbě kolmých konstrukčních rovin pro náčrty průřezů tvořících tělo háku.

Obrázek 3

Hotová drátěná konstrukce připravená k šablonování je vidět na obrázku 3. Červeně jsou zakroužkována místa, kde jsou promítnuty potřebné body (konec, střed čáry, nebo bod) z vertikálního náčrtu do náčrtů kolmých průřezů. Použijeme je nyní pro konstrukci (např. střed a bod určující kružnici) tak, aby uzavřené profily řezů byly spojeny s trajektoriemi bočních tvarů háku. To je důležité zvláště tehdy, když chceme později měnit jeho rozměry, nebo velikost řídit s pomocí tabulky v již zmiňované isoučásti.

Obrázek 4

Průběh šablonování je zřejmý z Obrázku 4, kde v jeho levé části je vidět postupný výběr uzavřených profilů až k poslednímu, který je definován bodem náčrtu. V pravé části je pak lépe vidět, jak by model dopadl bez použití trajektorií.

Obrázek 5

Špička háku je tvořena předposledním řezem a končí bodem. V rovině hlavního tvaru háku ji ovlivňují trajektorie, ale v kolmé rovině implicitně přechází do špičky. V podmínkách koncového bodu je třeba nastavit tečně, nebo tečně k rovině (pokud máme v bodě tečnou rovinu) a pak již hák získá uspokojivý tvar, jak dokladuje obrázek 5.

Obrázek 6

Jak se tvar srovná po vložení trajektorií zachycuje Obrázek 6.

Obrázek 7

Celkový výsledek našeho snažení je vidět na tomto posledním obrázku. Z této pozice lze vycházet při tvorbě již zmiňované isoučásti, ale to až zase příště.