Práce s extrémně složitými výkresy v AutoCADu

Výkresová dokumentace má své nezastupitelné místo v technických oborech. Často jsem za svých dvacet let praxe v oblasti CAD aplikací byl přítomen diskusím na téma má-li ještě tvorba tradiční dokumentace smysl. V současné době je naprosto zřejmý konsenzus v těchto názorech a je jasné, že téměř veškerá produkce technických projektů je na existenci výkresové dokumentace závislá. Není dávno doba, kdy všechny firmy vyvíjející software nástroje pro digitální 3D prototypování začaly naslouchat v těchto oblastech intenzivněji svým zákazníkům a optimalizovat funkčnosti aplikací právě v této oblasti.

Dnešní článek věnuji jedné se zajímavých oblastí tvorby 2D dokumentace. Podíváme se na problematiku tvorby výkresové dokumentace z pohledu metodiky tvorby rozsáhlých projektů. Najít takovýto projekt není příliš snadné. Přes to, se mi dostal v nedávné době od našich kolegů z praxe do rukou extrémně rozsáhlý a obsahově bohatý výkres z realizace projektu investičního celku. Tvůrcem je mezinárodní společnost, která má dlouhodobě a velmi detailně rozpracovanou metodiku tvorby výkresové dokumentace především díky řadě optimalizovaných postupů a perfektně zvládnuté metodiky mezinárodní spolupráce.

Balíček digitálních dat reprezentující rozvod médií uvnitř investičního celku

Vlastní projekt je řešen v prostředí týmové spolupráce. Soustředí v sobě problematiku nejen strojírenských problémů, ale také řady oblastí stavebnictví a technického zařízení budov. Část projektu, která je v našich ukázkách použita pro ilustraci reprezentuje rozvody médií v rámci jedné rozsáhlé výrobní haly. Jedná se fyzicky o výkresový soubor velikosti několik MB, který byl vytvořen v AutoCADu Mechanical. Pro lepší názornost uvádím v článku dále pouze výřezy z tohoto výkresového souboru.

Zatížení hardware

První otázkou je přirozeně jak AutoCAD dokáže zpracovat takto velký výkres a jak se s ním v aplikaci pracuje. AutoCAD 2010 je v oblasti zpracování rozsáhlých výkresů obdobně jako starší verze podporující Windows 32 a 64 bitů výrazně výkonově optimalizován a to jak z pohledu spotřeby systémových prostředků, tak z pohledu rychlosti zobrazování. Vlastní nároky na operační paměť počítače se při práci pohybují těsně pod 1 GB a z toho je věnováno činnosti AutCADu 2010 přibližně 400 MB. Jedná se o velmi příjemnou hodnotu při představě o jak rozsáhlý řešený problém se jedná. Z tohoto pohledu lze konstatovat, že lze i takto rozsáhlé projekty zpracovávat na 32 bitových operačních systémech, které se potýkají s limitním maximem 4 GB RAM.

Historicky nejstarším testem výkonu hardware je regenerace obsahu výkresu, při kterém dochází k přepočtu veškerého obsahu výkresu z pohledu základních definic geometrických objektů. Pro ilustraci uvádím výpis monitoringu systému se čtyřjádrovým mikroprocesorem Intel. Vlastní regenerace výkresu je realizována druhým jádrem CPU a jeho vytížení je necelých 50%. Rychlost regenerace výkresu je úctyhodná a je provedena v celkovém čase 3 sekund.

Zatížení druhého jádra CPU při regeneraci výkresu

Metodika realizace projektu

Dalším problémem je metodika řešení takto rozsáhlého projektu v týmu a zásady, které je nutné bezpodmínečně dodržovat. Nahlédněme nyní pod pomyslnou pokličku jak jsou takto rozsáhlé projekty vytvářeny v AutoCADu, případně v jeho oborových vertikálách. V této oblasti lze uvézt několik obecných pravidel, které jsou využitelné ekvivalentně ve většině technických týmově řešených projektů.

Prvním pravidel v práci týmu je důsledné dodržování práce s výkresovými šablonami a předepsaným obsahem. Tento problém je zcela zásadní a je jej nutné řešit v rámci společnosti a spolupracujících organizaci globálně. Čas věnovaný koordinaci projektu a jeho přípravě se vždy vrátí ve snadné orientaci v obsahu výkresu, jednoduchém generování důležitých informací z atributů jednotlivých objektů a v zjednodušení postupů modifikace obsahu výkresu. Vlastní kontrola provedení výkresového obsahu je na takovéto úrovni rozsahu realizace často automatizována pomocí speciálních zákaznicky vytvářených algoritmů.

Striktním požadavkem je dodržování práce v hladinách a obsahu výkresových šablon

Druhým pravidlem v realizaci rozsáhlých projektů je maximální využití funkcí zefektivňujících práci s grafickým obsahem výkresu. Pro řešení našeho výkresu, který byl vytvářen z komponent dodávaných jednotlivými konstruktéry a externími firmami, je každý konstrukční uzel prezentován jediným fyzickým blokem případně externí referenci. Z poměru obsahu výkresu lze odhadnou poměr bloků vůči externím referencím a samostatným objektům přibližně v poměru 70:10:20. Z čehož vyplývá, že stěžejní obsah výkresu je tvořen právě bloky s atributy.

Bloková architektura výkresového obsahu

Třetím pravidlem je obecná organizační architektura kompletního obsahu výkresů jako finální dispozice. Ta se skládá z jednotlivých konstrukčních uzlů. Využití samostatných bloků a to i v části rozsáhlých popisů obsahu výkresu usnadňuje jeho rychlou modifikaci v závislosti na zákaznických představách. Struktura popisů je navíc svázána s další strukturou nezobrazovaných atributů, určených pro generování materiálových rozpisek. Důvodem této optimalizace je především bloková architektura výkresu jako finální dispozice, která je skládána s jednotlivých konstrukčních uzlů. Využití samostatných bloků ve výkrese dispozice navíc usnadňuje její rychlou modifikaci v závislosti na zákaznických představách.

Bloky vlastních rozvodů s popiskami obsahujícími skryté atributy

Závěrem bych rád autorům projektu poděkoval za poskytnuté příspěvky, zkušenosti a cenné rady z oblasti globálně realizovaného vývoje výrobků.

Související články: