Definujeme množiny děr pro snadnou tvorbu sestav

Vývoj výrobků v Autodesk Inventoru je spojen často s nutností provázané metodiky tvorby modelu a sestav. Prakticky se jedná o nutnost dodržet postupy, které vedou k vytváření vzájemně provázaných konstrukčních uzlů. Pokud není tato metodika dodržena, má to pozitivní dopad na celkovou dobu realizace projektu. Pro dnešní článek jsme se pokusili analyzovat konkrétní úlohu. Zadali jsme čtyřem řešitelům tvorbu podsestavy konstrukčního uzlu, který je součástí licí pánve. Konkrétně se jednalo o spodní věnec obsahující téměř stovku otvorů, ve kterých jsou vloženy šrouby, matice a podložky.

Podsestava licí pánve

Strategie tvorby modelu a sestavy byla volena z několika základních pohledů, které vycházely z vnitřních předpisů pro tvorbu zakázek. Ty si musí ve většině případů firma vytvořit ještě před první zakázkou. Mají většinou rozhodující vliv na zdárný průběh vývojových prací a především vzájemnou kooperaci většího týmu řešitelů jednotlivých konstrukčních uzlů.

Udělejme pořádek v datech

U víceuživatelských projektů se stále častěji ukazuje nutnost organizace dat v nadřazených strukturách databází. Jedná se o zdánlivou maličkost, ale neznám nic horšího při modelování sestav, než když není jasné, která z verzí součásti je ta pravá. Zde může být a často bývá nápomocen Autodesk Vault i když je často z počátku považován u zákazníků za velkou neznámou.

Autodesk Vault poskytuje dobrý přehled a validací verzí v projektu

Tento problém zdánlivě nesouvisí s naším článkem, ale opak je pravdou. Při řešení rozsáhlých projektů stojí problém často někde jinde, než jej předpokládáme. Pokud budou v projektu správně uloženy například normalizované prvky, nikdy nebudeme mít problémy s jejich dohledáním, záměnou, případně jinými modifikacemi, které jsou zcela běžné.

Referenčních postup tvorby děr

Referenčními postupy rozumíme především metodiku řešení jednotlivých konstrukčních problémů. Pro jednoduchou ilustraci jsme zvolili diametrálně odlišné provedení upínacích otvorů, do kterých jsou následně vloženy šrouby a matice. Jeden z řešitelů zvolil prostup vytvoření otvorů pomocí náčrtů s následnou aplikací pole. Tento postup patří mezi často využívané, ale má velmi tragický dopad na tvorbu sestavy. Vkládání stovky šroubů a matic bez vazby na primárně vytvořené pole děr je opravdu zcestným řešením.

Zcela špatný postup pro tvorbu pole děr

Správný postup tvorby velkých sad děr vychází ze striktního použití polí. Ať již se jedná o pole kruhové, tak pole pravoúhlé. Často se vyplatí udělat vzájemně několik polí s potlačenými prvky, pokud není pole symetrické.

Správný postup tvorby kruhových polí děr s existující vazbou na sestavu

Nyní se vrátím k filosofii správy dat v Autodesk Inventoru. Osobně nejsem po letech praxe příliš zastáncem složitého větvení datových úložišť. Způsobuje to často problémy jak při přenosech dat, tak při zpracování projektu. Osobně považuji za nejlogičtější umístění normalizovaných prvků v jedné z větví projektu. To v praxi znamená přemístění vygenerovaných normalizovaných součástí například do konkrétní složky v Autodesk Vault, odkud ji mohou využít všichni další uživatelé. V našem případě byla M 45 šroub s odpovídající podložkou umístěna přímo do databáze projektu v Autodesk Vault.

Vhodnou aplikací polí u primárního modelu a funkcí AutoDrop můžete práci urychlit na maximum. Autodesk Inventor nejen, že normalizovaný prvek umístí, ale také jej automaticky rozmístí na celou stovku otvorů. V opačném případě můžete použít příkaz pole z pole.

Použití funkce AutoDrop

Související články: