Vytváříme sestavy v Autodesk Inventoru 2011

Autodesk Inventor 2011 přináší svým uživatelům,mimo jiné, novou koncepci zpracování sestav. Autodesk se snaží proces skládání sestav zjednodušit a zefektivnit pomocí zcela nového nástroje Assemble. Jak již tomu samozřejmě bývá u Autodesk zvykem jsou zachovány všechny funkčnosti původních nástrojů a je tedy pouze na uživateli aplikace, který z postupů si zvolí, a který mu bude vyhovovat. Jedná se o logický postup zavádění novinek v aplikacích Autodesku, který bezesporu uvítá každý uživatel. V oblasti sestav je tento nástroj jak svou koncepcí tak přístupem zásadně nový, proto mu věnujeme dnešní článek na AutodeskClubu.

Součásti umístěné v sestavě před použitím příkazu Assemble

Koncepce funkcí vychází ze zcela nově vystavěného nástroje pro tvorbu sestav, který umožňuje jak manuální, tak automatickou definici polohy součástí v sestavě s možností dodatečné korekce polohy. Pro vlastní určení polohy součásti lze použít jak existující geometrii, tak pracovní prvky. Obě možnosti lze přirozeně kombinovat. To znamená, je možné příkazem zvolit pracovní osu a současně vybrat vnější průměr díry. Ekvivalentně lze použít postupy na pracovní body a pracovní roviny, které se chovají identicky z pohledu nových nástrojů.

Nový příkaz s novou grafikou a nápovědou

Při definice vazeb sestavy lze také vyjít z využití souřadného systému a to buď sestavy, nebo jednotlivých součástí. Tento postup je v řadě případů i přes svou vyšší pracnost často preferován především u složitějších sestav, u kterých je nutné pro finální montáž podsestav využít referencí. Reference jako jsou globální pracovní roviny, osy, případně body poskytují v komunikaci návrhu snadnou orientaci a jednodušší řešení případných modifikací.

Osobně jsem se setkal s aplikací globálních referencí především u sestav v automobilovém průmyslu, kde je jejich použití prakticky jedinou možnou cestou jak synchronizovat pozici subdodavatelsky řešených konstrukčních celků. Automobil je často vytvářen navíc jako jediná, levá polovina a to včetně nástrojů a manipulace. Kompletní celek je pak zrcadlen.

Přímá definice jednotlivých typů vazeb v sestavě

Vlastní nabídka příkazů v novém nástroji je odvozena z klasického dialogového panelu vazeb sestavy. Prakticky jednotlivé záložky původního příkazu definují rozložení ikon nástrojů a ty jsou doplněny o možnost manuální korekce vzdáleností případně úhlů. Určitou novinkou je fixace vůči souřadnému systému, kterou nalezneme v závěru nabídky.

Manuální modifikace řídícího parametru je přímou součástí místní nabídky příkazu

Automatické navrhování odpovídajících vazeb funguje inteligentně. Pokud si selekce není jistá výběrem nabízí uživateli klasické cyklování geometrie. Osobně bych očekával jistou modernizaci vlastního selektoru, který nejen podle mých názorů je příliš drobný a často působí uživatelům při práci ve vyšších rozlišeních problémy.

V průběhu definice příkazu lze snadno modifikovat příslušnou podskupinu příkazů

Uživatelé si jistě oblíbí více než automatickou selekci jednoduše provedené manuální zadávání vazebních podmínek. Ty jsou rozděleny velmi přehledně a intuitivně podle jejich určení a specifikace. Seznam jednotlivých vazeb odpovídá svým určením jednotlivým skupinám v původním dialogovém panelu a to včetně subsekcí.

Nástroj neumožňuje definice pohybových vazeb. Pro ty se musíme vrátit do tradičního dialogového panelu. Svým způsobem je toto uspořádání logičtější. Pohybové vazby jsou využívány v daleko méně často a při řešení částečně odlišných problémů. V zahrnutí pohybových vazeb do vazeb sestavy se navíc Autodesk Inventor zcela zásadně odlišoval proti jiným, konkurenčním produktům.

Související články: