AutoCAD – Vytváření bloků s proměnnými parametry (razítka) – 1. část

Ohraničení:

Základem každého razítka je jeho ohraničení (tabulka), které vytvoříme pomocí základních příkazů (čáry, obdélníky, atd.). Protože je náplň článku určena uživatelům se základními zkušenosti a také z důvodu rozsahu, začneme s postupem až od tohoto kroku (Obr. 1).

Obr. 1 – Vytvořené rámečky razítka

Označení buněk – stacionární text
Do vytvořené tabulky razítka, nyní vložíme stacionární text popisující jednotlivé buňky. Text budeme vkládat jako řádkový (Obr. 2), nikoli odstavcový, jelikož jej můžeme dobře umístit do jednotlivých buněk.

Obr. 2 – funkce řádkového textu – v menu výchozí nebo poznámky

Ještě než vybereme vkládací bod textu, je potřeba definovat typ zarovnání textu. To uděláme volbou upravit („U“) (Obr. 3).

Obr. 3 – volba „u“ – definice zarovnání textu

Nyní máme na výběr několik typů zarovnání textu (HL – Horní Levý, SC – Střední Centr, DP – Dolní Pravý, atd.) (Obr. 4).

Obr. 4 – volba typu zarovnání

Vkládací bod textu vybereme buď pomocí souřadnic, nebo text přichytíme k již vytvořenému rámečku a následně posuneme (Obr. 5).

Obr. 5 – text

Po napsání požadovaného textu musíme příkaz ukončit. V případě řádkového textu nefunguje tlačítko Esc jako ukončení, ale jako zrušení napsaného řádku textu. Rychle je možné příkaz ukončit klávesou Enter (nový řádek) a následně klávesou Esc, která zruší již jen nový řádek.

Obr. 6 – výběr textu

Vkládací bod textu je shodný s rohem buňky (Obr. 6), proto budeme muset text posunout. To provedeme výběrem vkládacího bodu textu a použitím funkce posun.

Obr. 7 – umístěný řádkový text

Na obr. 7 je vidět umístěný text označující buňku razítka, která bude proměnná (vedlejší buňka – vpravo). Obdobným způsobem vytvoříme všechny ostatní popisy proměnných polí razítka.

Proměnný text – atribut:

Máme tedy vložené stacionární texty a budeme se tedy věnovat proměnným textům, které se označují atributy (Obr. 8).

Obr. 8 – funkce definování atributů

V menu Definice atributu (Obr. 9) volíme režim (vlastnosti atributu) – např. „ověřovaný“ je atribut, který se nás po zadání znovu dotazuje na zadání hodnoty, která již je však přednastavena z našeho předchozího zadání, „uzamknout polohu“ je atribut, který má uzamčenoupolohu po vložení bloku do výkresu. V ostatních případech je možné s textem i po vložení bloku posunout, atd.
Dále zadáváme v části Atribut štítek, výzvu a výchozí hodnotu. Štítek je hodnota, která se zobrazuje jako označení atributu před seskupením do bloku, výzva je otázka, která je vypisována po vložení bloku z důvodu identifikace buňky, kterou právě vyplňujeme. Výchozí hodnota je hodnota, kterou nám blok nabízí jako přednastavenou výchozí hodnotu je automaticky vyplněna pokud do buňky nenapíšeme nic. Dobře můžeme výchozí hodnotu využít například u měřítka (to které používáme nejčastěji, bude výchozí, atd.)
Pokračujeme definicí bodu vložení atributu a stylu textu (zarovnání). Tyto části se definují stejně jako u řádkového textu (viz. stacionární text).

Obr. 9 – definice atributu

Atribut vložíme na požadované místo v buňce, což uděláme stejně jako v předchozím případě s řádkovým textem (Obr. 10).

Obr. 10 – umístěný atribut

Firemní logo:

Pomocí všech výše uvedených funkcí vytvoříme polotovar razítka s logem vytvořeného pomocí úseček a textu, ze kterého budeme vytvářet blok (Obr. 11).

Obr. 11 – razítko s logem (úsečky a text) před vytvořením bloku

Také je možné vytvořit logo firmy pomocí připojeného obrázku. Obrázek budeme připojovat jako externí referenci (Obr. 12).

Obr. 12 – funkce připojení externí reference

Externí reference nejsou však jen obrázky, je možné připojit i další typy souborů jako PDF a některé typy souborů výkresů (Obr. 13).

Obr. 13 – výběr souboru, který chceme připojit

Po výběru souboru, který chceme připojit musíme nadefinovat parametry připojení souboru jako je typ cesty k souboru, měřítko a bod vložení. Měřítko a bod vložení můžeme nadefinovat přímo, nebo jej můžeme zadat až na obrazovce obdobně jako u bloků.

Obr. 14 – nastavení parametrů pro připojení obrázku

Při nastavení, kdy měřítko reference zadáváme až na obrazovce definujeme měřítko obrázku pomocí kurzoru myši (Obr. 15).

Obr. 15 – výběr velikosti připojeného obrázku (pouze při zadání měřítka na obrazovce)

Takto můžeme vytvořit polotovar razítka s logem (obrázek), ze kterého budeme vytvářet blok (Obr. 11)

Obr. 16 – razítko s logem (obrázek) před vytvořením bloku

Problémem, který může některé odradit od použití obrázku jako loga je fakt, že kolem obrázku zůstane zobrazené ohraničení dle hladiny, ve které jsme obrázek vložili. V případě, že bychom použili například hladinu Defpoints (netisknutelná hladina), nebude při tisku vytisknuto ohraničení obrázku, ale i samotný obrázek. Jedním z řešení, které by toto mohlo vyřešit by bylo vytvoření obrázku o velikosti celé buňky, ve které je umístěn.

Související články: