Jak získat kontrolu nad referenční geometrií v Autodesk Inventoru?
Adaptivní modelování umožňuje využívat při navrhování řadu zajímavých nástrojů. Ty usnadňují efektivnější optimalizaci postupů, které jsou při tradičním parametrickém navrhování pracnější. Adaptivní n…
Adaptivní modelování umožňuje využívat při navrhování řadu zajímavých nástrojů. Ty usnadňují efektivnější optimalizaci postupů, které jsou při tradičním parametrickém navrhování pracnější. Adaptivní navrhování redukuje nevýhody tradičních parametrických postupů vytváření modelů a poskytuje vývojářům intuitivnější postupy. Typickým dopadem použití postupů adaptivního modelování je aplikace geometrických referencí. Jsou odvozeny z již existující geometrie editované součásti, nebo jiného konstrukčního prvku součásti v sestavě.
Zpracovávaná sestava převodovky pro návrh těsnění
Správné použití geometrických referencí může usnadnit vytváření modelu součásti. Častým problémem je ovšem požadavek nezávislé parametrizace reference. Pro snadnější ilustraci postupu je na obrázcích popsáno rychlé vytvoření těsnění víka převodovky. Základním požadavkem je rychlé vytvoření náčrtu těsnění a jeho dodatečná parametrická modifikace.
Detail těsnění vytvořeného jako referenční geometrie
Základem řešení je použití závisle vytvořené referenční geometrie náčrtu, která tvoří jádro tvaru těsnění. Referenci je možné realizovat celou řadou postupů. Zřejmě tím nejrychlejším v Autodesk Inventoru je aplikace projekce. Jako součást reference můžeme použít buď celý profil, nebo jeho části. Veškerá geometrie náčrtu je primárně adaptivní a díky tomu plně geometricky určená. Můžeme přirozeně přidat nové objekty náčrtu, ovšem primární geometrie reference je pomocí rozměrových parametrů, respektive geometrických vazeb, zcela neměnná.
Rozložení reference v prohlížeči topologie součásti
Pro další modifikaci reference náčrtu je možné využít kombinace parametrické a neparametrické geometrie. Je to spíš věcí názoru, jestli je nutné vždy celou součást plně geometricky určit v případech, že jsou závisle odvozeny na základě sousedních součástí. V tomto případě je možné přesně vygenerovanou referenci tvořící jádro náčrtu zcela odpojit od původního tvaru součásti. Získáme tím zcela přesný profil náčrtu, který je prakticky zcela neparametrický. Dále je pouze na volbě uživatele a zvyklostech realizace projektů do jaké míry je nutné tuto geometrii parametrizovat.
Přerušení spojení reference
Geometrická reference může být plně využita pro vytváření konstrukčních prvků typu těleso nebo plocha. Je ji možné navíc označit za pomocnou geometrii, která je nosným konstrukčním prvkem použitým pro manuální tvorbu náčrtu. Tento postup lze aplikovat například při tvorbě profilů ploch, které by bylo jinak jen velmi obtížné umístit vůči již vytvořeným objektům. Součástí geometrické reference se mohou stát jak manuálně vytvářené objekty, tak objekty generované v rámci sestavy hned z několika vzájemně nezávislých součástí. Musíme si ovšem uvědomit, že tak může vzniknout pro případného editora ne příliš snadno analyzovatelná topologie součásti.
Dodatečná editace profilu
Použití výše uvedeného postupu je vhodné vždy předem konzultovat v realizačním týmu. Adaptivita a souvisící geometrické reference mohou být velmi dobrým pomocníkem, ale jejich přehnané nasazení může vést v rozsáhlejších týmově řešených sestavách k vzniku zbytečných nejasností, které vznikají především při záměnách součástí. Aplikace částečně parametrizovaných náčrtů generovaných v sestavách může naopak výrazně akcelerovat vytvoření prvotních studií až na úroveň aplikace součástí převzatých ze zcela jiných vývojových nástrojů, postupů reverzního inženýrství apod. Prakticky identické pravidlo by mělo platit pro využití částečně parametrické geometrie, která je výrazně citlivější na dodatečné modifikace.
Vytvoření konstrukčního prvku těsnění
Související články:
- Jak získat kontrolu nad referenční geometrií v Autodesk Inventoru?