Jak sdílet prvky náčrtu v Autodesk Inventoru 2011
Tvorba náčrtů v Autodesk Inventoru patří k základním úlohám, které je nutné perfektně zvládnou při obsluze této aplikace. Autodesk Inventor umožňuje tvorbu neparametrických, částečně parametrických a …
Tvorba náčrtů v Autodesk Inventoru patří k základním úlohám, které je nutné perfektně zvládnou při obsluze této aplikace. Autodesk Inventor umožňuje tvorbu neparametrických, částečně parametrických a plně parametrických náčrtů, které popisují geometrii budoucí součásti. Současně umožňuje Autodesk Inventor využívat náčrtů jako pomocných a řídících objektů v sestavách a kinematických mechanismech.
Vlastní složitost náčrtu je plně v moci uživatele. Nelze říct jednoznačně, do jaké úrovně parametrizace je možné při tvorbě náčrtu zajít, aby byl ještě efektivně zpracovatelný. Z praxe je zřejmé, že jsou uživatelé preferující velmi složité definice budoucích součástí, které jsou prezentovány desítkami proměnných a vazeb v minimu tvořících náčrtů. Na druhou stranu existují uživatelé, kteří dávají jednoznačně přednost jednoduchých náčrtům, které postupně vystaví geometrii budoucí součásti. Jednoduchým důkazem tohoto tvrzení mohou být například desítky definic jediného složitějšího hřídele.
Klasická podoba nesdíleného 2D náčrtu
Autodesk Inventor obsahuje ovšem velmi zajímavou funkčnost, která vychází vstříc oběma kategoriím uživatelů. Umožňuje postupnou výstavbu modelu pomocí jediného, případně několika sdílených náčrtů. Na své si tak přijdou nejen zastánci složitých 2D definic, ale také uživatelé preferující triviální geometrické tvary. Z mých zkušeností se uživatelé dostávají ke sdíleným náčrtům při práci spíš oklikou přes zapomenutý náčrt v objektovém stromu součásti. Podaná ruka na symbolu náčrtu je pak více zdrojem problému, než užitečným pomocníkem. Pokusme se tedy v tomto článku o jednoduché představení této funkčnosti včetně jejího využití.
Aktivace sdílení náčrtu
Sdílet lze prakticky libovolný 2D náčrt. V posledních verzích aplikace lze sdílet také prvky 3D náčrtu, ale zde platí jistá omezení. Proto se soustředíme především na klasický 2D náčrt, který je při tvorbě součásti častěji používaný. Sdílení náčrtu aktivujeme pomocí místní nabídky zobrazené klepnutím pravého tlačítka myši na symbolu náčrtu. Sdílet lze primární náčrt. Stejně je možné aktivovat náčrt, který je již součástí určité konstrukční geometrie, například vysunutého prvku.
Předsunutý sdílený náčrt
V naší ukázce je zřejmé, že byl primární náčrt aktivován jako sdílený a poté byla vytvořena konstrukční geometrie. Současně byl v topologii součásti vytvořen předsunutý symbol sdíleného náčrtu. Jedná se principiálně o identickou geometrii primárního náčrtu, kterou lze využít pro následnou tvorbu součásti.
Modifikace sdíleného náčrtu
Autodesk Inventor poskytuje v oblasti sdílení náčrtu hned dvě základní možnosti jak této geometrie dále při modelování součásti využít. Buď tuto geometrii může zcela, nebo částečně převzít pro další modelování. Náčrt můžeme modifikovat a rozšířit o další konstrukční prvky, které zpětně neovlivní již vytvořenou geometrii. Na našem příkladu je dokreslen obvodový čtverec s kružnicí.
Vysunutí sdílené geometrie
Pokud je sdílená geometrie modifikována může být následně využita pro vytvoření nového prvku. Velkou výhodou je také možnost kombinace plně a částečně parametrické geometrie, kterou ocení především návrháři konceptů a prvotních studií, u kterých pracujeme převážně s omezeným množstvím rozměrů.
Finální podoba aplikace sdílené geometrie
Osobně považuji sdílenou geometrii za velmi dobrý nástroj. Pokud je uživateli správně uchopen může zjednodušit nejen primární tvorbu modelu součásti, ale také její dodatečné modifikace a úpravy, které jsou při použití složitých náčrtů velmi problematické. Navíc může usnadnit komunikaci mezi týmy konstruktérů, kteří uznávají při tvorbě náčrtů odlišné postupy.
Související články:
- Jak sdílet prvky náčrtu v Autodesk Inventoru 2011