AutoCAD ve stavební praxi, 6. díl (část A)

Trocha málo teorie a pár poznámek

Výškové kóty se uvádějí

• v absolutních hodnotách (nadmořských výškách) vztažených k použitému výškovému systému; použitý výškový systém je na výkrese nutno poznačit;
• v relativních hodnotách vyjádřených v metrech s přesností na tři desetinná místa; relativní výška se vztahuje ke zvolené základní rovině označené 0,000. Úrovně nad základní rovinou se označují kótou se znaménkem + (plus), úroveň pod základní rovinou se označí znaménkem – (minus).

Ve svislých řezech, v podélných profilech a na pohledech se výškové kóty píší na odkazovou čáru vedenou od kótovací značky.

Způsob kreslení kótovací značky můžeme vidět na obrázku (pro názornost je značka kreslena tlustou čarou).

Základní (nulová) úroveň ve svislých řezech a v pohledech se značí uzavřenou šipkou s jednou polovinou vyplněnou. Při označování výšky základní (nulové) úrovně se nulová úroveň napíše nad absolutní (nadmořskou) výšku pod praporkem značky.

±0,000 nebo 0,000?

Dříve byl pro označení základní vztažné roviny používán tvar ±0,000. Od července 2004, kdy došlo ke sjednocení norem s Evropskou unií, se podle „ČSN 01 3420: Výkresy pozemních staveb – Kreslení výkresů stavebních částí“ nahrazuje tvar ±0,000 pouhým 0,000.

Doporučení pro kótování svislých řezů a pohledů

• Ve svislém řezu a technickém pohledu se nepoužívají vodorovné kóty (neplatí pro detaily).

• Umisťujte kóty přehledně a tak, aby bylo jasné, kterou hranu, konstrukci kótujete.

  Př.: v jednom sloupci vně objektu je vhodné okóvat úroveň čistých podlah, spodních hran stropních konstrukcí a hřebeny střech nebo hrany atik.

  

• Při kótování výškové úrovně čistého podlaží vně objektu je vhodné pod odkazovou čáru uvést i značení kótovaného podlaží.

  

• Co okótujeme vně, již nekotujeme uvnitř (platí i obráceně).
• U technického pohledu je vhodné v rozích čárkovaně naznačit úroveň čisté podlahy a spodní hrany stropní konstrukce.

  

Zajímavosti

• V technických pohledech se v případě půdorysně členitých objektů může přistoupit k okótování vystupujích a ustupijích ploch výškovou kótou v rámečku od převládající plochy, která má hodnotu 0,000. Tento systém ale může být matoucí a v praxi semoc nepoužívá, neboť členitost fasády by měla být zřejmá z půdorysů.
• Při kótování parapetu oken je výška parapetu vztahována k úrovni čistého podlaží, ale v případě schodišťové mezipodesty může toto kótování být zavádající. Proto je vhodné namísto hodnoty parapetu uvést do závorek relativní hodnotu výšky vztaženou k 0,000.
  
• Atiky u plochých střech by měly být spádovány vždy směrem dovnitř dispozice. Při vynášení, kótování jejich výšky do technického pohledu je nutné uvažovat s vnější, tzn. nejvyšší hranou atiky. Na stavebním úřadě a při posuzování vhodnosti stavby do okolní zástavby se vychází právě z této výšky.

Značka výškové kóty

Velkým usnadnění při tvorbě výškových kót je vytvoření si bloku, který bude obsahovat značku výškové kóty a atribut pro doplnění hodnoty výškově úrovně. Je potřeba si připravit několik variant bloku podle umístění textu a pro případné zobrazení odkazové čáry. Výhodné je sloučit všechny tyto varianty do bloku dynamického, kdy pomocí stavů viditelnosti budeme ovládat zobrazení odkazové čáry, akcí zrcadlení, protažením zase orientaci výškové kóty a polohu textu. Sadu standardních výškových a dynamických výškových kót naleznete ke stažení na konci článku.

Jak na kótování?

Způsobů se nabízí hned několik:

• Manuálně … výšku odměříme a zapíšeme jako hodnotu výšky do výškové kóty;
• Dynamickým blokem … výšku odměří dynamický blok a vypíše ji do hodnoty atributu bloku výškové kóty;
• Pomocí nástroje … výšku odečte makro, nástroj od vztažné roviny a zapíšeme ji do hodnoty atributu bloku výškové kóty.

První z uváděných způsobů je dosti pracný, nejprve je nutno odměřit kolmou vzdálenost od základní úrovně a naměřenou hodnotu zapsatdo výškové kóty.

Druhý způsob je však mnohem rychlejší. Jeho základem je skutečnost, že každý blok má svůj blok vložení (souřadnici X, Y, Z) a do atibutu bloku je vloženo textové pole, které nám automaticky odečte vzdálenost ve svislém směru (osa Y) mezi blokem výškové kóty a počátečním bodem výkresu. Tzn. základní (nulová) úroveň objektu musí být umístěna na nulové hodnotě souřadnice Y. Výhodou tohoto způsobu je, že hodnota výšky je i při posunu vždy aktuální (pozor na nastavení aktualizace hodnot textového pole). Tzn. základní (nulová) úroveň objektu musí být umístěna na nulové hodnotě souřadnice Y. Nevýhodou je nemožnost automatického přídání znaku + u hodnot nad základní rovinou. Tento způsob kótování je poměrně efektivní, ale ne každému může být po chuti automatičnost výškové kóty.

Třetí způsob využívá pro kótování naprogramovanou sekvenci, kdy si základní (nulovou) úroveň můžeme zvolit, a odečtení i zapsání proběhne při vkládní kóty. Hodnota výšky kóty je setatická a při přesunu kóty se nemění. Pro aktualizaci hodnoty je potřeba vyvolat příkaz pro opravení hodnot výškových kót.

Závěr

Ať jste již příznivci kteréhokoliv ze způsobů výškového kótování, dovolili jsme si nabídnout Vám bezplatně řešení pro všechny varianty, a to včetně souvisejích bloků výškových kót. Autory řešení jsou alfred, PepaR a jejich popis naleznete ve zbývajících částech tohoto dílu, které budou postupně publikovány.

Soubory ke stažení

Sada bloků se značkou výškové kóty (109 kB)

Zdroje

• TOMAN, Josef. Technické kreslení podle ČSN a mezinárodních norem II. : Pravidla tvorby výkresů ve stavebnictví. 1. dotisk. Ostrava : MONTANEX, 1999. 484 s. ISBN 80-85780-27-5.
• NOVOTNÝ, Jan. Cvičení z pozemního stavitelství pro 1. a 2. ročník : Konstrukční cvičení pro 3. a 4. ročník SPŠ stavebních. Vyd. 1. Praha : Sobotáles, 2007. 100 s. ISBN 978-80-86817-23-1.
• REMEŠ, Josef. Návod pro výškové kóty

Související články: