Pracujeme s plochami v Autodesk Inventoru 2014, část 5.

Vytváření složených ploch v Autodesk Inventoru 2014 si popíšeme na jednoduchém příkladu dvou kombinovaných ploch. Obě plochy budou vzájemně geometricky provázány a částečně parametrizovány pro potřeby dodatečných modifikací. Navíc si ukážeme aplikaci vzájemně šikmých tvořících profilů.

Základní profil v rovině XY

Při tvorbě složených ploch je vždy vhodné provést analýzu vzájemně závislé geometrie. To v praxi znamená pečlivou přípravu vzájemných vazeb jednotlivých ploch na sebe a souvisejících profilů včetně hraničních křivek. Související návaznosti jednotlivých profilů jsou stěžejní pro přesnost geometrie a její tvary a to včetně rozměrů, případně geometrických vazeb.

Vytvoření spline křivky v kolmé rovině

V našem příkladu jsou pro první plochu využity dva vzájemně kolmé profily, které jsou vzájemně parametrizovány a provázány pomocí koncových bodů. Tyto body jsou zvýrazněny v jednotlivých rovinách a svázány vazbou připojení. Tak můžeme modifikovat jednotlivé křivky i bez ohledu na jejich vzájemnou pozici.

Geometrie v kolmé rovině

Při parametrizaci spline křivek musíme vždy dávat pozor nejen na jejich koncové body, ale také na tečny v uzlových bodech křivky. Pozici tečen je ideální definovat úhly a délkami vůči pomocným čarám. Tento postup zaručuje navíc možnost realizovat zcela specifické modifikace křivek včetně řízení vzájemných jejich vzájemných návazností a průběhů.

Parametrizace spline křivky

Pro vytvoření plochy využijeme příkazu šablonování. Vždy je nutné dávat pozor na správný výběr profilů a trajektorií, které definují tvar plochy. Z tohoto důvodu je velmi vhodné výrazně omezit existenci použitelné geometrie na minimum a ostatní objekty označit jako konstrukční. Jedině pak jsou výběry ignorovány a nekomplikují definici plochy.

Vytvoření šablonované plochy

Sousedící plochu je možné zadat několika metodami. Pokusíme se aplikovat zřejmě nejefektivnější postup pomocí odvozené geometrie v definiční rovině určené pomocí tří bodů. Rovinu zadáme prostým výběrem tří základních bodů na hraniční křivce základní plochy. Vzhledem k tomu, že byla původní spline vytvořena jako 2D geometrie je tento postup zcela přesný.

Definice pracovní roviny pomocí tří bodů

Při spojování jednotlivých křivek budoucí plochy musíme vždy dbát na jejich precizní návaznost. I drobná nepřesnost může budoucí plochu zbortit, případně zcela znemožnit její vytvoření. Opět zde platí doporučení minimalizace počtu objektů s převodem do pracovní geometrie.

Vytvoření návazné úsečky v koncových bodech

Z pohledu chyb je právě špatná návaznost křivek nejčastějším problémem, který zcela zásadně ovlivňuje tvorbu plochy. Tyto chyby jsou běžné především u složitějších tvarů s větším množstvím profilů a trajektorií. 

Vytvoření šikmého profilu

V oblasti modelování ploch jsou celkem běžné případy, kdy nemůžeme z určitých důvodů využít kolmých profilů na trajektorii. V tomto případě je vhodné aplikovat řízenou pracovní rovinu, ve které vytvoříme šikmý profil k základní rovině. Postup je viditelný na níže uvedeném obrázku.

Vytvoření geometrie šikmého profilu

Také v šikmých rovinách je ideální profily parametrizovat. Získáme tak vždy zcela zásadní možnost ovlivňovat geometrii plochy v jejich rozměrových charakteristikách včetně řízení definičních úhlů jednotlivých profilů.

Vytvoření sekundární složené plochy

Pro kontrolu finální plochy můžeme využít některé z analýz, která zvýrazní celkový tvar plochy a případné odlišnosti, které je nutné upravit. Kontrolní nástroje jsou navíc často jedinou z možností vyhodnocení ploch jako takových na obrazovce monitoru.

Analýza finální plochy