Jistě vás napadnou další kombinace například u stafážních prvků (stromy, postavy), či jiné.

Vytvoření adaptivní rodiny

• nejprve si vytvořte novou rodinu založenou na šabloně „Metrický obecný model adaptivní.rft“

• někam podél osy X si umístěte dva referenční body

• oba body vyberte a převeďte je na adaptivní

• oba body spojte referenční čárou, před kresbou si zatrhněte volbu 3D uchopení

• nastavte si výběrem svislé roviny adaptivního bodu 1 pracovní rovinu (v počátku referenční čáry, kolmo k referenční čáře)

 

• pracovní rovinu můžete také vybrat v koncovém bodě referenční čáry (kolmou k ref. čáře)

• nyní si do nastavené svislé roviny nakreslete obrys budoucího tělesa (modelovými nebo referenčními čárami)

• vyberte obrys a nástrojem Vytvořit tvar vytvořte vysunutím těleso

čelní pohled 3D pohled

• vyberte adaptivní bod 2 a pomocí osového kříže ho posuňte do jiné polohy

• protože bylo těleso slunečnice nakresleno ve správné rovině (svislá rovina adaptivního bodu 1), bude se také se změnou polohy adaptivního bodu 2 otáčet za ním (díky spojení obou bodů referenční čárou)

• po vyzkoušení korektního otáčení slunečnice za adaptivním bodem 2 vraťte bod do výchozí polohy k ose X (Z=0)

• pokud byste chtěli přidat do modelu nějaké detaily nebo další profily, ujistěte se, že leží ve správné rovině (svislá rovina adaptivního bodu 1) nebo v některé hostitelské rovině stávajícího tělesa

Nyní je rodina slunečnice připravena pro použití.

Příprava prostředí projektu před použitím rodiny slunečnice

• pro názornější pohled na chování rodiny jsem v příkladu vytvořil malé políčko na pozemku s pomocnými „řádky“ z referenčních čar, ohraničené dřevěným plotem

• pro přehlednější práci s polohou kamer jsem si vytvořil pomocnou rodinu představující umístění kamery – v podstatě to může být libovolný objekt, v mém případě jsem použil kříž ze čtyř modelových fialových čar. Čtyři čáry proto, abych se mohl později uchopovat na střed kříže

• vložte rodinu slunečnice do projektu

• umístěním „zasadíme“ první adaptivní rodinu slunečnice tak, že první adaptivní bod bude ležet v průsečíku pomocných referenčních rovin, a druhý bod umístíme uchopením na střed pomocného kříže objektu budoucí kamery (pozor – důležité – bod musí být opravdu uchopením přichycen ke kříži !!!)

• stejným způsobem zasadíme do řádků všechny ostatní slunečnice s tím, že druhý bod bude vždy na stejný střed kříže objektu kamery

• nyní můžeme políčko větrem trochu pocuchat tak, že vybereme kříž kamery a změníme výškovou polohu na 6 m. Pokud byly všechny adaptivní body číslo 2 pečlivě přichycené ke kříži kamery, dopadne to jako na obrázku níže

Po ověření správného chování adaptivní rodiny si můžeme nyní slunečnice prohlédnout ve 3D pohledech dvou kamer. Ještě ale vrátíme zpět poslední krok se změnou polohy kříže.

• v půdorysu si vytvoříme nový pohled kamery 1, umístíme ji přibližně do středu pomocného kříže a v pohledu kamery upravíme rozsah záběru pohledu na celé pole slunečnic. Pro veselejší výsledek jsem ještě drobně upravil Možnosti grafického zobrazení pohledu

• nyní si vytvořte další pohled kamery 2 z úplně jiného úhlu a polohy a opět upravíme záběr pohledu

• v novém pohledu kamery 2 je vidět, že slunečnice zatím sledují stále první kameru

• v půdorysu vybereme pomocný kříž kamery 1 a přesuneme ho do průsečíku pomocných referenčních rovin kamery 2. Po regeneraci se všechny slunečnice nyní již koukají do objektivu druhé kamery.

Alternativa s rodinou bez adaptivity

Pokud byste si chtěli vyzkoušet chování na rodině, která zatím adaptivní body neviděla ani z rychlíku, můžete použít vložení staré rodiny na vhodnou plochu pomocného tělesa v adaptivní rodině. Princip je stejný jako u obrysu kresleného přímo v rodině na svislou plochu referenční čáry. V příkladu níže je oním přenašečem pohybu malý pomocný kvádr (ten reaguje na úhel referenční čáry vedoucí z bodu 1 do bodu 2), a na jehož horní plochu se paní v klobouku poslušně postavila.

Závěr (?)

V některých ohledech se může zdát, že výše prezentovaná metoda je to trochu neohrabaným postupem. Jakmile jsou ale rodiny jednou umístěné, tak potom pouhou jedinou změnou polohy adaptivního bodu (pomocného kříže) se vše mění najednou. Určitým omezením této metody může být nemožnost umístění více pohledů na jeden výkresový list. V případě rendrovaných obrázků to ale nevadí, protože s jednotlivými obrázky lze již jako s bitovými mapami nakládat samostatně.

Věřím, že tento příspěvek pomůže inspirativně najít nějaké další způsoby pro zlepšení prezentačních metod v Revitu.

Převzato z www.revit3dblog.cz