Pracujeme se součástmi z plechu v Autodesk Inventoru 2014, část 2.
Dnešní díl našeho seriálu věnovaného práci s plechy v Autodesk Inventoru věnujeme komplexnějšímu příkladu pro procvičení jednotlivých příkazů. Pokusíme se o vytvoření součásti závěsu. Jedná se o…
Dnešní díl našeho seriálu věnovaného práci s plechy v Autodesk Inventoru věnujeme komplexnějšímu příkladu pro procvičení jednotlivých příkazů. Pokusíme se o vytvoření součásti závěsu. Jedná se o příklad, který mapuje tradiční nasazení nástrojů Autrodesk Inventoru pro práci s plechy. Lze jej aplikovat v libovolné verzi software.
Výchozí náčrt součásti
Primárně vytvoříme výchozí náčrt součásti, který je popsán pomocí rozměrových parametrů a geometrických vazeb. Stupeň parametrizace náčrtu doporučuji volit vzhledem ke tvaru součásti s podílem osové symetrie, která může zjednodušit případné modifikace.
Vytvoření plechového základního dílu
První část plechového dílu definujeme po zadání obecné tloušťky plechu a definici potřebných technologických parametrů (poloměru ohybu a vlastností rozvinu). Tyto hodnoty volíme s ohledem na tloušťku plechu, ale stejně dobře můžeme využít například také testovacích hodnot.
Vytvoření obruby
Pomocí obruby vytvoříme dvě bočnice součásti. Vždy musíme pamatovat na správnou pozici bočnice vůči součásti z plechu. Tento postup definuje hraniční objekty a jejich umístění (sada nástrojů v pravém dolním rohu panelu příkazu).
Vytvoření druhé části obruby
Následuje příprava náčrtu pro vytvoření děr. V Autodesk Inventoru pro tyto potřeby využijeme středy děr umístěné v náčrtech, případně aplikujeme podle potřeby příkaz díra na soustřednosti. Obecnou výhodou aplikace děr do náčrtů je jejich snadná modifikace, která je především v případech složitějšího rozložení děr v součásti přehlednější. Náčrty je ovšem vhodné vždy rozmísťovat tak, aby vyhovovaly následné technologii výroby součásti.
Náčrty středů děr
Pro dodatečné tvarování již připravené součásti je ideálním nástrojem příkaz Ohnutí. Pomocí tohoto nástroje můžeme v libovolném vhodném místě součásti vytvořit dodatečný ohyb. Vždy je dobré mít ale na paměti, že může dojít k deformaci sousedních tvarů v případě nedostatku materiálu.
Náčrt pro vytvoření ohnutí
Pro příkaz ohnutí připravíme na součásti samostatný náčrt, který definuje polohu ohybu. Můžeme jej částečně nebo plně parametrizovat. Z hlediska stability a snadných úprav geometrie součásti samozřejmě doporučuji preferovat parametrizaci plnou.
Modifikace součásti
Postupně takto tvarujeme připravený polotovar součásti z plechu, až dosáhneme potřebných rozměrových a geometrických charakteristik modelu. Autodesk Inventor současně hlídá některé z technologicky kritických prvů, kterými jsou například výštipy. V místech, kde je to nutné, vytváří výštip zcela automaticky.
Finální tvar součásti
Velkou výhodou aplikace modulu pro ohýbání v Autodesk Inventoru je okamžitá možnost zpětné modifikace geometrie vznikající součásti. Nemusíme složitě prohledávat konstrukci modelu jako takového a modifikace provádíme na konkrétních geometrických prvcích.
Náčrty pro stranové ohyby
Ve finále modelování součásti můžeme provést rozvin a příslušnou přípravu výkresové dokumentace pro výrobu. Konstrukci modelu můžeme také dále například zobecnit pomocí tabulkových hodnot pro generování variant.
Hotová součást připravená na rozvin