portál uživatelů
softwarů Autodesk

Pracujeme se součástmi z plechu v Autodesk Inventoru, část 3.

Strojírenství

Dnešní článek věnovaný modelování součástí z plechu v Autodesk Inventoru věnujeme tvorbě profilového ohybu. Jedná se o velmi zajímavý postup, který umožňuje vytvářet tvarově složité ohyby, které lze p…

Pracujeme se součástmi z plechu v Autodesk Inventoru, část 3.

Dnešní článek věnovaný modelování součástí z plechu v Autodesk Inventoru věnujeme tvorbě profilového ohybu. Jedná se o velmi zajímavý postup, který umožňuje vytvářet tvarově složité ohyby, které lze prakticky vyrobit pouze manuálními postupy na ohýbačce nebo zakružovačce, případně pomocí speciálních nástrojů v ohraňovacích lisech.

Nastavení vlastností plechu

Profilový ohyb je definován tvarovým ohybem podél délky ohýbané součásti. Ohyb musí být definován souvislým objektem nebo z propojených segmentů. Jedná se principiálně o trajektorii tažené součásti. Stěžejní vlastností je ovšem navíc rozvin.

Definice profilové trajektorie součásti

Profil můžeme modifikovat tradičními postupy, buď pomocí částečné, nebo plné parametrizace. Záleží na požadavcích dodatečných úprav a jejich úrovně. Kritickým bodem vytvoření profilového ohybu je velikost poloměrů ohybu. Na rozdíl od klasické obruby je nutné vždy rádius zahrnout do profilu.

Zakotvení náčrtu vůči souřadnému systému

U každé součásti a profilu je vhodné definovat vždy vhodnou polohu souřadného systému. Ten je často jediným záchytným bodem, za který lze umístit součást v sestavě. Usnadníme si tak například přesné poziční určení složitých tvarových dílů s minimem rovinných ploch. 

Vytvoření profilového ohybu

Profilový ohyb definujeme pomocí přehledného dialogu. Vždy je nutné určit směrovou, případně symetrickou orientaci tloušťky plechu vůči trajektorii. Logicky je nutné opět pamatovat na správný poloměr ohybu.

Aplikace ohnutí

Profilový ohyb lze libovolně kombinovat s dalšími postupy pro vytváření součástí z plechu. Na obrázku je zvoleno vytvoření patky pomocí separátního náčrtu v samostatné rovině a její prolnutí pomocí příkazu ohnutí.

Vytvoření patky v samostatné rovině

Výše uvedený postup je vhodný například pro vytváření součástí v sestavě, kdy nejdou známy finální přípojné rozměry. Prvotní vytvoření patky a její připojení k součásti s následným dokončením rádiusu usnadňuje vlastní vytvoření součásti v sestavě bez nutnosti stanovení rozměrů.

Vytvoření ohnutí

Patku modifikujeme zaoblením a vytvoříme identický objekt v druhé přípojné rovině. Pro tuto operaci využijeme příkazu projekce geometrie, který je efektivní a výrazně urychlí práci.

Vytvoření zaoblení

Promítnutá geometrie je zpětně asociativní s původní geometrií primárního prvku. Jakákoliv úprava primárního prvku tedy vyvolá následnou modifikaci odvozeného tvaru. V některých případech je nutné provést aktualizaci (blesk v záhlaví aplikace).

Odvozený náčrt

Finální součást je klasickou součástí z plechu, lze na ni aplikovat již uvedený rozvin a umístit ji do výkresu pro následnou výrobu.

Finální součásti