Využití dynamických bloků v AutoCADu

Bloky jsou velmi účinným nástrojem pro práci s objekty v AutoCADu. Jsou využívány převážně na platformě 2D návrhu, ale bloky je možné aplikovat také na úrovni 3D modelu. Využití bloků s vývojem AutoCADu doznalo poměrně zásadní modifikace s nasazením technologie dynamického bloku.

Typický objekt vhodný pro vytvoření bloku

Princip práce s dynamickými bloky rozšiřuje výrazně možnosti AutoCADu do oblasti zpracování rozsáhlých prvků pro opakované použití. Jedná se svým způsobem o obdobu technologie, kterou známe například z parametrických modelářů.

Typický atribut a kóta

Pro bloky je běžně charakteristické využití atributů. Tento popis umožňuje vytvářet geometrii s popisným obsahem, který je možné generovat například do rozpisek materiálů apod. Vyšší verze AutoCADu přidávají oproti nástroji klasické editaci atributů zcela nový nástroj _bedit. Jedná se v podstatě o vývojový kit pro vytváření dynamických bloků.

Vytvoření běžného bloku

Před použitím nástroje _bedit je žádoucí vytvoření vlastního bloku pomocí příkazu _block. Postupným zadáním referenčního bodu a výběrem objektů definujeme potřebnou geometrii. Součástí bloku mohou být přirozeně i kóty, případně definiční atributy.

Úprava definice bloku otvor

Blok pojmenujeme „otvor“, a uložíme jej do obsahu výkresu. V dalším kroku po vytvoření bloku můžeme přistoupit k jeho editaci pomocí velmi sofistikovaného editoru, který je inicializován výběrem vhodného objektu. Postup je zobrazen na výše uvedeném obrázku.

Modifikace atributu a test funkčnosti dynamického bloku

Pod pojmem dynamický blok si představme sadu geometrie, která je řízena nadřazenými parametry. Pozice těchto parametrů jsou identifikovány na bloku speciálními symboly, například plnou modrou poziční šipkou. Tažením za tyto symboly můžeme blok modifikovat. Rozšiřují se tam běžné editační uzly o další možnosti.

Úprava klasického atributu

V editoru dynamických bloků můžeme přirozeně modifikovat také objekty typu atribut, obdobně jak je tomu v editoru atributů. Vlastnosti atributů si zachovávají stejná specifika a použití a jsou zpětně kompatibilní na rozdíl od dynamických bloků ve starších verzích AutoCADu.

Definice parametru otočení

Základem rozšířených funkcí dynamických bloků jsou parametry. Jedná se o sadu přednastavených rozměrových a pozičních charakteristik, které slouží pro definici následné modifikace objektů. Prakticky se může jednat například o rotaci objektu nebo jeho posun.

Lineární parametr

Pro představení této funkčnosti si předveďme například modifikaci protažení hloubky závitu u neprůchozí závitové díry. Předpokládejme, že konstruktér bude při své práci vkládat několik takových otvorů s proměnnou hloubkou díry a délkou závitu v závislosti na pozici. V prvním kroku definujeme rozměrový řídící parametr „vzdálenost 1“. Ten v následném kroku přiřadíme akci protažení.

Definice protažení

Výsledkem přípravy dynamického bloku je editovatelná hloubka závitu pomocí editačního symbolu dynamického bloku. Výsledek modifikace bloku můžeme vidět na následujícím obrázku.

Vliv editačního nástroje dynamického bloku na protažení hloubky závitu