Světoví architekti III: Adolf Loos v Praze

Tentokrát světový architekt v Praze: jedna ze dvou pražských vil slavného funkcionalistického architekta Adolfa Loose se otevřela jako galerie.
Winternitzova vila je méně známá než Müllerova ve Střešovicích, která slouží jako muzeum. Winternitzova vila na Smíchově bude otevřena vždy od neděle do středy mezi 12:00 a 18:00. Návštěvníci si budou moci prohlédnout dílo Adolfa Loose, ale i aktuální výstavu. Kromě toho se také dozvědí, jaký osud vilu provázel od 30. let.

Smíchovská vila nese jméno advokáta Josefa Winternitze, který ji nechal postavit pro svoji rodinu v roce 1932. Za architekty si zvolil Adolfa Loose a Karla Lhotu. Rodina vilu obývala jen do roku 1941, kdy byla donucena pod tlakem rasové perzekuce vilu převést na Vystěhovalecký fond. Od tohoto fondu koupila objekt obec pražská, která ve vile zřídila mateřskou školku. Ta zde nepřetržitě sídlila až do roku 1997.
Celá rodina byla roku 1943 transportována do Terezína a později do koncentračního tábora Osvětim. Vrátila se pouze Jenny Winternitzová a dcera Suzana, které však již vilu nikdy nespatřily. Potomci se o vile dozvěděli až v roce 1991 při přípravě restitucí. Stejně jako ve střešovické vile i v té smíchovské Loos uplatnil svůj princip takzvaného raumplanu, tedy odstupňování výšek jednotlivých místností domu podle jejich funkce i symbolického významu. Vila je menší než Müllerova a také interiéry nejsou tak nákladně vybavené, nese však přesný rukopis slavného architekta.

„Nově zřízená galerie se bude zaměřovat na výstavy spojené s moderní architekturou. Ve volných termínech bychom rádi dali také prostor mladým umělcům, jejichž umění bude se stavbou v souladu,“ uvedl pravnuk Josefa Winternitze David Cysař. „Vilu se budeme snažit provozovat také jako živý prostor, který má nabídnout návštěvníkům komplexní zážitek z architektury. Plánujeme proto bohatý doprovodný program plný divadel, přednášek, ale třeba i tematickou tančírnu ve stylu 30. let,“ doplnil. Třetí typ aktivit je více praktický. Aby se galerie uživila, bude možné si ji pronajmout na večírky, natáčení či svatby.
Rodina zatím vilu dlouhodobě pronajímala jako sídlo firem, velký zájem veřejnosti ji ale podle Cysaře přesvědčil, aby ji zpřístupnili. V únoru navštívilo vilu přes 5000 návštěvníků.

Historie slavné vily
Vilu nechal postavit u Adolfa Loose a Karla Lhoty v roce 1931 pražský právník JUDr. Josef Winternitz jako rodinnou vilu pro svoji manželku Jenny Winternitzovou, dceru Suzanu a syna Petra. Jedná se o poslední Loosovu realizovanou budovu a má hodně shodných prvků s Müllerovou vilou, mimo jiné i způsob členění (tzv. raumplan), který byl pro Loose obecně charakteristický. Stavba vily včetně všech příprav, plánů a povolení trvala jeden rok a 9. září 1932 bylo vydáno „Povolení k užívání stavby“. Rodina vilu obývala do roku 1941, kdy byla donucena pod tlakem rasové perzekuce vilu převést na Auswanderungsfond für Böhmen und Mähren (Vystěhovalecký fond). Od tohoto fondu koupila objekt obec pražská, která ve vile zřídila mateřskou školku. Ta zde nepřetržitě sídlila až do roku 1997. Celá rodina byla roku 1943 transportována do Terezína a později do koncentračního tábora Osvětim. Zde také hned po příjezdu zahynul v plynové komoře JUDr. Josef Winternitz a jeho syn Petr. Jenny Winternitzová a dcera Suzana dostaly práci ve fabrice u transmisí, kde díky teplu ze strojů přečkaly zimu až do konce války. Po válce se vrátily zpět do Prahy, ale do jejich rodinné vily se už nikdy nedostaly. Jejich nárok na vrácení vily sice Československý stát uznal a obnovil vlastnické právo pro JUDr. Josefa Winternitze, ale uvalil na dědičky daň dědickou a milionářskou. Navrácení vily bylo podmíněno splněním těchto platebních podmínek a bylo zatíženo exekucí. Vzhledem k tomu, že Jenny a Suzana neměly žádného majetku ani příjmů a nebyly schopné tyto podmínky splnit, nabídly Československému státu darování vily na oplátku za zrušení exekucí a dalších pohledávek, které bojem o navrácení majetku vznikly. Darovací dopis ukončila Jenny Winternitzová zvoláním „Míru zdar“. Již se nikdy do vily nepodívaly ani o ní v rodině nemluvily. Zbytek rodiny se o vile dozvěděl až v roce 1991 při přípravě restitucí. Ani Jenny ani Suzana se restituce nedočkaly. Vilu se rodině podařilo zrekonstruovat jen díky nezměrné energii a práci vnuka JUDr. Josefa Winternitze Ing. Stanislava Cysaře.

Info
Vstupné stojí 180 korun, podrobnosti jsou na www.loosovavila.cz.

Zdroj: www.loosovavila.cz