Výměry v Revitu

Doby, kdy jsme museli pracně odměřovat plochy místností z výkresů pravítkem nebo je v jiných aplikacích oklikávali abychom zjistili jejich skutečnou výměru, jsou již dávno pryč. Dnešní aplikace založené na filosofii BIM nám tyto hodnoty nejenom automaticky vykazují, ale při sebemenší změně, posunu konstrukce i aktualizují. V dnešním článku bychom Vás rádi seznámili se základními stavebnětechnickými pojmy pro výměru staveb a zároveň si vysvětlíme, jak k těmto hodnotám přistupuje Revit. Nebývá to zvykem, ale v tomto článku spojili usílí a sepsali jej dva autoři, Rudolf Vyhnálek a Josef Remeš.

Pojem plocha se používá pro označení geometrického útvaru v prostoru, ale především pro označení obsahu geometrického obrazce. Ve stavebnictví plochu používáme pro stanovení výměr při výpisu místností, materiálů, pro stanovení ceny nebo v tepelnětechnických výpočtech atd. Často nastávají zajímavé situace, kdy naše legislativa stanovuje podlahové plochu ve dvou různých předpisech různým způsobem (např. v zákoně 107/2006 Sb. a vyhlášce 372/2001 Sb.). Přesné stanovení plochy je často odlišné dle interpretace zákonů, norem, ktere na plochu odkazují a popisy, definice podlahové plochy uvedené v tomto článku jsou vztaženy zejména k české legislativě a vycházející z pokynů a informací uvedených v předpisech a vyhláškách. Pro rozsah tohoto článku nerozvádíme pojem podlahové plochy na plchu užitnou a obytnou.

Pokud si přejete dozvedět více o problematice ploch ve stavebnictví doporučujeme Vám připravovaný článek „Plochy ve stavebnictví“ autorů Josefa Remeše a Lukáše Hejného.

Podlahová plocha

Plocha místností ve stavebních projektech slouží k několika účelům a to k ověření hygienických požadavků prostorů, stanovení prodejné plochy, dále plochy pro výši otopných nákladů, plochy pro dotace nebo určení spotřeby materiálu na konstukci podlahy. Důležité je, uvědomit si pro jaký účel bude číslo výměry sloužit a podle toho zvolit způsob výpočtu podlahové plochy.

Pro výpočet podlahové plochy místnosti platí:

• plochu měříme v metrech čtverečních [m2], kterou zaokrouhlíme na dvě desetinná místa,
• podlahová plocha je plocha půdorysného řezu místností a prostorů stavebně upravených k účelovému využití ve stavbě, vedeného v úrovni horního líce podlahy podlaží, ve kterém se nacházejí,
• jednotlivé plochy jsou vymezeny vnitřním lícem svislých konstrukcí stěn včetně jejich povrchových úprav (např. omítky),
• do podlahové plochy místností se nezapočítávají nosné sloupy uprostřed místností, plocha dvěřních a okenních ústupků,
• do podlahové plochy místností se započítávají plochy využité k zastavění zařizovacími předměty (např. nábytek, vestavěný nábytek, umyvadlo, vana včetně schodišťového stupně, kuchyňská linka, lednice, plynový a elektrický sporák, kamna nebo jiná otopná tělesa); příčky, které nerozdělují místnosti a nejsou postaveny až ke stropu (např. dělící příčky v koupelnách opticky oddělující záchodovu mísu od ostatního prostoru, mobilní řpíčky atd.),
• u místností se šikmými stropy se do plochy obytné místnosti nezapočítává plocha se světlou výškou menší než 1,2 m,

• při dvou patrech, která jsou spojeny schodištěm (betonové, ocelové i dřevěnné) se započítává plocha dolního průmětu schodiště. Plocha otvoru v podlaze horní místnosti se nezapočítává.

Dveřní a okenní ústupky

Pojem dveřní a okenní ústupek není v žádné z vyhlášek jasně definován, ale předpokládá se, že se jedná o plochy vzniklé rozdílem a výplní otvoru, např. parapet okna nebo práh dveří. Na obrázku je zvýrazněno a podbarveno co by dle názoru autorů mělo být považováno za dveřní a okenní ústupek.

Revit Architecture a jeho pojetí výpočtu plochy místnosti

Revit Architecture má v tomto ohledu poměrně omezenou funkcionalitu, která ovšem naprosto splňuje výše uvedené požadavky a navíc se dá poměrně efektnivním způsobem rozšířit. Ti, co Revit Architecture znají do podrobnosti asi vědí, že Revit umožňuje čtyři různé druhy výpočtu plochy místnosti, přesněji, dokáže plochu místnosti spočítat ze čtyřech různých hranic. První hranice se nachází na vnitřním líci stěny, tedy na líci omítky. To je zřejmě nejčastěji využívaná metoda. Pokud používáte systém, kde stěny modelujete bez omítek, pak bude místnost počítána k první hraniční části konstrukce. V některých případech je ale investorem či předpisem stanoveno, že se má plocha místností měřit z hranice, která je např. 30 cm od omítky směrem do místnosti. V takovém případě je možné ke stěnám dodat vrstvu, která tuto hranici simuluje, ale pozor, v jednotlivých pohledech se pak stěna bude jevit o 30 cm silnější. Vhodnější postup popíši později.

Druhá metoda počítá místnost z hranice ležící na vrstvě nosné části, čili ignoruje vrstvy, které leží mimo jádro stěny. Třetí a čtvrtá metoda je využití hranice, která leží na ose nosné části konstrukce, resp. na ose celé stěny. Osobně si nedokáži představit případ, kde by se výpočet plochy místnosti ve variantách dvě až čtyři uplatnil, neboť plocha místnosti nebude počítána jen na osy např. vnitřních příček (jak by např. mohlo odpovídat výpočtu v případě kancelářských ploch), ale také na osy nosné a obvodové konstrukce. Plocha těchto konstrukcí se však do celkové plochy místnosti nikdy nezapočítává. Je trochu škoda, že se vývojáři nepokusili do Revitu vložit „chytrost“, která by umožňovala, aby uživatel mohl sám specifikovat, kam až se má hranice výpočtu posunout u každé instance stěny. Pak bychom byli jednoduše schopní pokrýt 90% požadavků investora, který má pokaždé trochu jiné nároky na tento výpočet. Někdy potřebuje, aby místnost byla počítána z os stěn, někdy v kombinaci s hranicí na omítce či vnějším líci stěny. Dost častým praktickým požadavkem bývá započtení parapetů oken, které jsou níž než 1200mm nad podlahou, nebo plocha např. u přizdívky pro závěsné toalety. Tyto plochy jsou považovány za odkládací, a proto je relevantní je do výpočtu zahrnout. S tímto má automatika Revitu zásadní problém, který se projevuje i u výpočtu tzv. kobercové plochy, která zahrnuje i práh a případně plochu zalomeného ostění. Pokud hovořím o „kobercové“ ploše je třeba zmínit, jakým způsobem se Revit staví k výpočtu ploch v případě, že se v místnosti navhází zařizovací předmět či předměty (např. vana). Tyto prvky do výpočtu zahrnuty přirozeně nejsou a tak, pokud chcete získat např. plochu dlažby v koupelně, musíte použít nástroje Dělící čára místnosti a prvky, pod kterými se plocha počítat nebude, musíte obkreslit.Poslední ve výčtu nastavení Revitu je informace, v jaké úrovni Revit plochu místnosti počítá. Tato úroveň je bohužel neměnná a má hodnotu 1200 mm nad úrovní podlaží. Pokud se tedy stane, že stěna neodděluje místnost i přesto, že ve svých vlastnostech má nastaveno, že tvoří hranici místnosti, bude to s velkou pravděpodobností tím, že je nižší než 1200 mm.

Způsob, jakým bude plocha místnosti počítána, lze nastavit v kartě Výchozí v části Místnost a plocha.

Obrázek: Ribbon menu

Obrázek: Dialog Výpočty ploch a objemů

A nyní k tomu, jak obejít výše zmíněné problémy. Řešení je pouze jedno a je poměrně prozaické. V případě, že potřebujete do výpočtu místnosti zahrnout např. niku, nebo část zalomeného ostění, musíte stěně, ve které se tato nika či dveře/okno nachází, nastavit, že se nejedná o prvek oddělující místnosti a hranici dokreslit prostřednictvím nástroje Dělící čára místnosti. Čáry oddělovače místnosti je možné zamknout k hranici stěny či otvoru a tak docílit toho, že se v případě posunu stěny změní i výměra místnosti. Tento postup je stále rychlejší než oklikávání půdorysné hranice v AutoCADu a její modifikace v případě změn v dispozicích.

Na závěr kapitoly o výpočtu plochy místnosti je třeba také zmínit, že Revit dokáže počítat i objem místnosti a to velice přesně. Pokud se ve stropě nad místností odehrává nějaký výškový skok, Revit tuto změnu zaznamená a vypočte objem korektně. Jako ohraničující prvky vnímá prvky Podlaha a Strop (používaný výhradně jako podhled). Aby Revit počítal vnitřní objem místnosti je třeba, aby v nastavení výpočtu bylo zaškrtnuto (viz obrázek Dialog Výpočty ploch a objemů), že se mají počítat i objemy a poté je nutné, aby výška místnosti byla vázána na výšku podlaží nad podlažím, ve kterém se místnost nachází, a nebo byla vyšší (zde pozor u místností, které mají ve stropě díru, objem se pak počítá i částí, která prochází otvorem ve stropní konstrukci (viz obr.).

Zastavěná plocha

Zastavěná plocha je plocha půdorysného řezu vnějším obvodem svislých konstrukcí uvažovaného celku (budovy, podlaží nebo jejích částí); v 1. podlaží se měří nad podnoží nebo podezdívkou, přičemž se izolační přizdívky nezapočítávají. U objektů nezakrytých nebo poloodkrytých je zastavěná plocha vymezena obalovými čarami vedenými vnějšími líci svislých konstrukcí v rovině upraveného terénu.

Obestavěný prostor

Obestavěný prostor – prostorové vymezení stavebního objektu ohraničeného vnějšími vymezujícími plochami.
Základní obestavěný prostor – prostorové vymezení hlavní části stavebního objektu, zahrnující objem základů spodní části objektu, vrchní části objektu a zastřěšení.
Dílčí obestavěný prostor – prostorové vymezení doplňujících stavebních částí objektu, tj. částí, které leží mimo hlavní část stavebního objektu, avšak těsně s ním souvisí.

Jak určit zastavěnou plochu a obestavěný prostor v Revit Architecture

Revit Architecture namá pro zastavenou plochu či obestavěné prostory žádný automatický nástroj. Lze však pro tyto účely využít nástroj Plocha, který naleznete v kartě Výchozí v části Místnost a plocha. Pomocí Plochy můžete nezávisle na místnostech či ohraničujících konstrukcích v půdoryse nakreslit hranici, která má tvořit obrys počítané plochy a tím získat požadovanou výměru. Pojmenování Plocha opravdu odpovídá, nečekejte od tohoto nástroje výpočty objemů. Pro tuto úlohu je vhodná druhá funkce a to Objem. V mnoha případech koncepční objem znamená první stupeň návrhu stavy, tzv. hmotová studie. Revit Architecture od verze 2010 umožňuje vytváření velmi komplexních tvarů a jejich následné analýzy (výpočet ploch jednotlivých podlaží, což v jistém případě může korespondovat s obestavěnou plochou, neboť hranici plochy tvoří vnější obvod objektu, výpočet plochy fasády a objemu jednotlivých podlaží). Pokud si tedy dáte práci s vytvořením hmotového modelu, který bude odpovídat požadavkům na hranice pro obestavěnou plochu či obestavěný prostor, získáte velmi rychle i tyto hodnoty, které budou automaticky reagovat na změny v objektu, tedy pokud tak model postavíte.

Zdroje a literatura

• 151/1997 Sb. ZÁKON ze dne 17. června o oceňování majetku a o změně některých zákonů (Změny: 121/2000 Sb.; 237/2004 Sb., 257/2004 Sb.; 296/2007 Sb.),
• 268/2009 Sb. VYHLÁŠKA ze dne 12. srpna 2009 o technických požadavcích na stavby,
• ČSN 73 4055 Výpočet obestavěného prostoru pozemních stavebních objektů,
• Článek „Plochy ve stavebnictví“ (Remeš, Hejný).

Související články: