Pro budoucího architekta jsou klíčové dovednosti jako přizpůsobivost a kritické myšlení
Dovednosti architekta odrážejí měnící se svět a kombinují technologie, teorii, kreativitu a vysoce rozvinutou schopnost řešení problémů.
Svět se mění a s ním i profese. Odvětví architektury, strojírenství, stavebnictví a výroby (AECO) čelí problémům s dodavatelskými řetězci, rostoucím nákladům, nedostatku pracovních sil a vysoké poptávce po budovách a infrastruktuře. Profese architekta se vyvíjí, aby se s těmito výzvami vypořádala.
Jak ale tyto změny vypadají? Jedním z aspektů je rychlý technologický rozvoj, včetně strojového učení a umělé inteligence (AI). Úlohou architektů je též řešit dopad projektů na klima a komunity a také to, jak budovat prostorově a zdrojově efektivní stavby. Porozumění technologiím a vysoce rozvinutá schopnost řešit problémy budou formovat dovednosti, které architekti potřebují, aby se jim v budoucnu dařilo.
Spojení technologie a kritického myšlení
17:26
Řešení pro zítřek: Jak zajistit, aby byli pracovníci připraveni na budoucnost v oblasti AEC? (video: 2:07)
Mezi zásadní dovednosti architektů patří odpovídající znalost nového softwaru a nástrojů. Phil Bernstein, proděkan a příležitostný profesor na Fakultě architektury Yaleovy univerzity však varuje před přílišným důrazem na konkrétní technické dovednosti. „Na Yaleově univerzitě vyučujeme dovednosti, abychom studenty naučili myslet jako dobří architekti,“ říká, „ale víme, že řada dovedností, které učíme, má poměrně omezenou životnost.“
To není nic nového. Když Alistair Kell, ředitel odboru informačních technologií ve společnosti BDP, v roce 1993 fakultu architektury absolvoval, byl jeho ročník posledním, který nemusel k absolvování zpracovat výkres pomocí CAD. Program AutoCAD, jehož používání bylo v té době nezbytnou podmínkou pro získání zaměstnání, se musel naučit po ukončení studia.
Od uchazečů o zaměstnání se dnes očekává, že budou vybaveni zcela novými dovednostmi, které architekturu doplňují, jako je schopnost používat výpočetní navrhování, skriptování a kódování a rozumět datům a datovým strukturám, uvádí Kell. Technologický pokrok však již nyní práci s daty architektům usnadňuje, aniž by museli umět programovat. „Když dnes chci napsat skript v jazyce Python, prostě požádám umělou inteligenci, aby ho napsala za mě,“ říká Bernstein.
Navíc může řada mladých architektů u projektů, na nichž pracují, snadno využívat nové nástroje. „V tuto chvíli se většina studentů vycházejících z fakulty architektury cítí v digitálním světě jako doma, takže už zvládají přechod z jedné technologické platformy na jinou,“ podotýká Amy Perenchio, ředitelka společnosti ZGF Architects.
Ve výuce architektury bude u nových architektů stále potřeba podpora kreativního myšlení. „Architektura je profese, ve které řešíme problémy, a technologie nám při jejich řešení pomáhají,“ říká Perenchio. „Přesto představuje kritické myšlení, ve smyslu designu, skutečně základní skladbu potřebných dovedností.“
Bernstein s touto myšlenku souhlasí: „Ve skutečnosti se snažíme tyto lidi naučit, aby se stali příští generací myslitelů v oblasti zástavby – ohledně toho, co je v souvislosti s ní důležité a jak ji utvářet.“
Pro Kella je kreativita nadále klíčovou součástí práce architekta a doufá, že ji tato profese nikdy neztratí. „Architekti musí být schopni využívat technologie jako tvůrčí nástroj,“ říká, „stejně jako by vnímali tužku nebo pauzovací papír jako jeden ze základních aspektů, jak se vyjadřovat a vyvíjet tvůrčí řešení.“
Využití umělé inteligence na podporu inovativního designu
Umělá inteligence dokáže automatizovat opakující se úlohy v rámci návrhu.
Jedním z nových nástrojů, které tuto profesi v mimořádné míře ovlivní, je strojové učení a umělá inteligence. I když Perenchio poznamenává, že toto odvětví je stále ve fázi zjišťování, jak tyto nástroje co nejlépe uplatnit v praxi.
David Beach, docent na Drury University, si myslí, že umělá inteligence bude „neuvěřitelně užitečná“ jako technický nástroj, který bude sloužit k zajištění kontroly a vyváženosti a povede ke snížení pracovní zátěže spojené s modelováním nebo zbytečnými úkony, které Kell označuje jako „neustále se opakující otrockou práci“.
Ještě více se podle Beache projeví umělá inteligence v tvorbě návrhů. Zatímco dříve by týmu trvalo několik měsíců, než by vytvořil 30 nebo 40 různých variant návrhu, „nyní zvládáme stejný druh iterativního generování nápadů v řádu minut nebo hodin,“ říká.
Aby však bylo možné umělou inteligenci jako návrhový nástroj efektivně využívat, je podle něj třeba „zajistit skutečně jasné chápání existujících vzorů, analýzy a koncepční myšlení“.
Kell s tím souhlasí: „Nejde jen o software. Software je zásadní, ale na čem opravdu záleží, je umění architektury,“ které vidí jako „citlivé vnímání formy, svého místa a vlastní materiálnosti.“
„Je důležité neztratit ze zřetele Vitruviovy principy,“ říká s odkazem na římského architekta Vitruvia a jeho tři vlastnosti, které musí dobře navržená budova mít: pevnost, užitečnost a krásu. „Nemůžeme dovolit, aby nás technologie vedla k jinému výsledku. Úloha architekta zásadním způsobem obohacuje život každého z nás, nehraje jen podpůrnou roli.“
Zohlednění vlivu architektury na svět
Od architektů se stále častěji vyžaduje, aby se ve svých projektech zabývali změnou klimatu, například využitím vertikálních nebo střešních zahrad, které pomáhají regulovat teplotu interiéru.
Jednou ze základních rolí architektury v současnosti je řešení příčin klimatických změn, za nimiž stojí člověk. Bernstein poznamenává, že tento obecnější přístup je patrný z toho, jak se výuka architektury za posledních 20 let posunula od „vytváření krásných předmětů k vytváření věcí v souvislostech“.
Říká, že u návrhů jde nyní i o „snahu pochopit, jaký je vztah mezi věcí, kterou navrhujete, a tím, jak v obecnější míře ovlivňuje systémy v místě, kde se nachází, v jejím okolí, ve městě a v globálním ekosystému“.
Kell se domnívá, že nové nástroje, které má tato profese k dispozici, „pomohou při řešení některých zásadních výzev, s nimiž se všichni potýkáme, například jak v našich projektech lépe řešit klimatické změny a jak v jejich rámci lépe vypočítat a snížit uhlíkovou stopu“.
Při řešení klimatických změn jde totiž „hlavně o data a o digitální řešení..., která z této oblasti udělají pro architekty a inženýry standard,“ dodává. „To se však podaří, pouze pokud technologie lépe pochopíme a přijmeme.“
Beach také vidí potřebu toho, aby architekti jako „odborníci na budovy“ hráli větší roli při přizpůsobování staveb během jejich životnosti, a to na základě toho, jak je klient využívá a jak měnící se klima ovlivňuje energetickou náročnost budov.
Vzhledem k současným problémům s dodavatelskými řetězci, nedostatku pracovních sil a rostoucím nákladům – a potenciálnímu přílivu environmentálních uprchlíků v příštích dvou desetiletích – si navíc myslí, že by se studenti měli učit dovednostem, které tyto výzvy přímo řeší. Patří mezi ně prefabrikace a modulární výstavba, říká Beach. „Ne že bychom si mysleli, že je to budoucnost všeho, ale víme, že naši studenti budou muset zastávat v tomto směru vůdčí úlohu.“
Kromě řešení klimatických změn vidí Perenchio jako velmi potřebné hledat „způsoby, jak zapojit danou komunitu, aby i marginalizované skupiny mohly uplatnit u jednacího stolu svůj hlas“. V tomto směru je nutné, aby měli členové týmu „smysl pro empatii a emoční inteligenci“.
Přestože širší dopady projektu musí zohlednit všichni architekti, podle Beache padá toto břemeno více na mladší generace. „Je na nich, aby vymysleli, jak nás těmito změnami, které nastanou, provést“, říká, a „aby zodpovědně sloužili životnímu prostředí a našim komunitám.“
Kdo je Shawn Radcliffe
Shawn Radcliffe je nezávislý novinář a učitel jógy z Ontaria v Kanadě, který se specializuje na psaní článků o zdraví, medicíně, vědě, architektuře, inženýrství a stavebnictví, ale také o józe a meditaci. Najdete ho na adrese ShawnRadcliffe.com.
